Červen 2010

Don't stop believing even. Hold on to that feeling.

29. června 2010 v 19:44 | T |  Žiju aneb poema
Všem krásný prázdniny. Splnění všech snů (nebo aspoň nějakých, těch nejdůležitějších). Nalezení toho, co hledáte nebo doufáte, že si to najde vás. Čerstvým čtvrťákům úspěšnou maturitu a přijímačky v příštím roce. Všem tolik, kolik si toho zaslouží. Abysme nemuseli ostatním závistivě nadávat do bitches a hookers.

..
That's how we do!

Just one more time.

Poker face

22. června 2010 v 20:59 | T |  Žiju aneb poema
Tak, a dneškem počínaje, máš vojnu, holčičko!
to jenom, abych nezapomněla..

Somewhere over the rainbow blue birds fly. Why then, oh, why can I?

19. června 2010 v 22:07 | T |  Žiju aneb poema
Nebudete tomu věřit, ovšem, stalo se, zhřešila sem. Or whatever you want to call it.
..
V rekordním čase sem, rekordním dokonce i na můj notebook a rychlost internetu, stáhla sem si Glee! Glee je něco, čemu zpočátku nevěříte a ke konci se smějete tomu vychytanýmu joku Tiny s upírama. Sem v pasti. Sem jako ten malej skřítek ve vlasech Willa Schustra! Nevim jestli je to víc zoufalý než cokoliv jinýho.
Z těchto podivných důvodů a pocitů po dokoukání posledního dílu, jsem začala stahovat True Blood. (Understand me, downloading is sort of my thing becase of weather). No pánové, zdá se to mírně pervezní jenom mě? Možná  je to tim velkým kontrastem mezi nevinnou Rachel a nahatým klukem, jehož jméno si nepamatuju, protože sem se soustředila na to tělo, který pořád ukazuje při svých souložících scénách. Nejdřív jsem souhlasila s touhle teorií. Ale když se čtvrtým dílu vešel jakýsi Sam s gumovýma rukavičkama do domu, kde byla zavražděná jeho zaměstnankyně a začal se plazit po posteli, kde jí našli a čuchal k povlečení a k polštářům a podivně se přitom epilepticky kroutil, v ten moment sem začala hledat chybu jinde.
To vše nemění nic na tom, že stahuju pátej díl :D

Kdokoli může dělat cokoli

13. června 2010 v 19:18 | T |  Žiju aneb poema
Sem naštvaná, rozčilená, zklamaná, beznadějnost pociťující a chce se mi brečet.
Jasně, je to jenom věc. Ale to, co jsem vám tu psala, když jsem si ho vybírala, sem myslela vážně. Fakt, byla sem v období, kdy jsem se chtěla, ne, já sem potřebovala, upínat se na věci/cíle/sny, který byly materialistickýho rázu. A tak jsem ve své normálně nepříznivé finanční situaci škudlením a všemožným omezováním docílila miracle a koupila sem si mobil nad moje poměry :D
To vše proto, abych ho posléze přitopila v barelu, kterej by měl těsnit, ale netěsnil. Nevim pak od čeho jsou na vodě barely? Kdybych chtěla mít věci mokrý, tak si je dám do igeliťáku, udělám na něm uzel a táhnu si ho na provázku za lodí.
Jelikož mi nejde foťák a baterka vydrží přesně devět hodin, nevidím to růžově. Kort když jen ta baterka stojí litra.
Buďte šťastný, množte se, udělejte testy a zkoušky a nelezte na vodu s drahým mobilem a taky neposlouchejte profesory, protože vám toho řeknou spoustu (že v levotočivým meandru máte zatáčet doleva a v pravotočivým zase doprava, a budou vám to říkat u každýho meandru), ale o maličkostech takovýhleho rázu vám řeknou velké ***.
Doufejme v levnou opravu stejně jako v to, že přijede Alejandro a pojme mě za svou ženu. Fantazie!
..

Jasně, každej po určitý chvíli vidíme věci lepší než jsou. Ale.

11. června 2010 v 19:26 | T |  Žiju aneb poema
Většinou, když vzpomínáme na někoho, kdo s námi už není a nikdy nebude, děláme to proto, že nám chybí.
Ale existují kouzelný chvíle, který vám nepřipomenou to, jak jste měli onu osobu rádi nebo momenty, který jste s ní strávili a který si přehráváte v hlavě pořád dokola, dokud se úplně nezmění jejich podstata. 
Tyhle kouzelný chvíle vám totiž připomínají, kdo byl ve skutečnosti ten, koho jste znali.


A taky nevěřim, že dokážu někdy víc věřit, než nevěřit.

8. června 2010 v 21:10 | T |  Žiju aneb poema
Možná jsem ta nejvíc neromantická, feministická a zabšklá holka.
..
Ale nevěřim na pravou lásku.
Nikde pro vás neexistuje nic naprosto dokonalýho, natož někdo, kdo by tu dokonalost ztělesnil.
Nevěřim na to, že když budete hledat, najdete. Ani na to, že když nebudete hledat, najde si to vás. V jádru vlastně nevim, na co věřim. Každopádně, kdybych měla volit, asi by to byla první hledací možnost. Jelikož a protože bez práce nejsou koláče a když už nepracujete, aspoň tomu musíte bejt nakloněný.
Taky nevěřim na to, že lásku nelze ovládat. Když dokážeme ovládat tolik věcí okolo nás, nevidím důvod, proč by to tak nemohlo fungovat i se vzájemnýma sympatiema. Razím teorii, že všichni lidi to umí - zabít v sobě nějakej cit, ať je to láska platonická, nebo jiná. Všichni to dokážeme, ale zároveň jsme všichni dost líní na to, abychom se zabývali tím, jak to provést. Jsem asi pragmatik. Ale citům prostě poručíš.
Taky nevěřim v Boha. A myslim si, že všichni křesťani a nejenom oni, využívají Boha jako záminku, výmluvu, nebo tak něco. Když se něco nemusí povést, tak Bůh bude milosrden. A když se něco nepovedlo, Bůh je spravedlivý. A když jsme zhřešili, doufáme, že nás Bůh přivede do ráje. Celý mi to přijde na hlavu.
Nevěřim na milosrdný lži. Protože nic takovýho neexistuje. Většinou si vybíráme takovou cestu, která je pro nás snažší. A milosrdná lež je jednou z těhlech cest.
Nevěřim, že někdy dokážu víc věřit, než nevěřit. A věřim, že mi věříte. Protože vim, že nevěříte stejně jako já.

I wanna move you around

4. června 2010 v 21:48 | T |  Žiju aneb poema
Dneska sem potkala úplně dokonalýho kluka. Dokonalýho pro mě. Jak to vim?
Já to vlastně nevim.
Ale někdy je lepší se ve věcech nepitvat.
..

Little pieces of me

3. června 2010 v 16:22 | T |  Žiju aneb poema
Víte kolik malých věcí, který uděláte, dokáže potěšit? Tyhle věci vás nestojí nic. Proto jsem se rozhodla tyhle věci čas od času provádět. Možná se to některým z vás zdá neuvěřitelný, že taková sarkastická a málo se usmívající bytost jako já, má potřebu dělat lidem radost, ale už je tomu tak. Budu vás chválit. Budu jasně dávat najevo, co se mi líbí (to, co se mi nelíbí ventiluju dost často:D) a i když se to v holčičím světě, jak ho znám já (poslední dobou, no stále), nenosí, budu to dělat.
Všechny vás pochválim. A tim, že říkám všechny, neschazuju váhu svých slov, jelikož všechny nemyslim a když budu hodná a milá, myslim to vážně. Nebaví mě už snažit se bejt milá na lidi, který vám pak na*erou na hlavu. Zpět k dobrým skutkům :D Prostě budou. A možná je to oklepaný, ale když vy (vy vyvolení) máte radost, mám jí i já.
..
Jak by řekl Joei, neexistují nesobecké dobré skutky a já rozhodně nebudu oponovat.
Třeba za pár let postoupim na vyšší level a dám velkou řeč se svojí sestrou.
Jezte gumový medvídky, nebude vám křupat v loktech jako mě. Anebo bude, ale budete mít dobrou náladu kvůli vyššímu obsahu cukru v krvi (diabeticky nechť si neberou mé rady k srdci ani do pusy).
Buďte hodní, budou na vás hodní. (?)
Za zvuku písničky I hate everyone se s vámi, mí drazí, loučím :D
P.S.: Budu se snažit to tu víc zaplňovat fotkama ode mě, mě nebo lidí okolo mě. Abych byla sakra autorská. Dneškem počínaje.
..

Zbytky života se toulají mraky

1. června 2010 v 16:30 | T |  Žiju aneb poema
Ááách. Dneska se mi ulevilo.
Sice sem napsala matiku jako největší loser, jak jsem předpovídala, nicméně, to mám nakonec úplně na hraně, takže mám za dva. Teda doufám, mělo by mě to uklidňovat, ale spíš mám divný nutkání, který mě spíš tlačí do strachu, že ještě pose*ru poslední testy :D
Ááách. Zemáček.
Ne, ten je mi úplně jedno :D
Ááách. Dějáček.
102%! Mám o jedno víc než Rajče a chci hvězdičku na vysvědčení!
Ááách. Ten nadpis.
Je strašně fádní. Oproti všem písničkovým i nepísničkovým anglickým mi prostě tak připadá. Fádní.
Menší áách, chci zase novej mobil.
Nicméně jsem krutě smířena s tím, že sem si frajersky koupila mobil né zrovna levný, a tak počítám s tím, že s ním budu žít i na vejše. Sama sobě bych musela dát přes prsty. No ale řekněte, nechtěli byste? Pokud se mezi vámi najdou tací, kteří vlastní mobil, po kterém toužím, opovažte se mi tim chlubit v komentářích!