Listopad 2009

If I had a chance for another try, I wouldn't change a thing.

29. listopadu 2009 v 18:44 | Threes |  Žiju aneb poema
Dny mě míhaj' asi tak stejně jako můJ blog. A když projíždím blogy ostatních, připadám si minimálně hodně zahanbená. Nemám vlastně k tomu, že nepíšu žádnou racionálnější výmluvu. A asi i to je taky strůjcem mýho nepsaní.
Poslední dobou jsem sjela snad tucet fashion blogů a nejenže se cítím zahanbená, ale i méněcenná. Ale sem díky tomu teď nadopovaná spoustou snů, který nikdy nebudou. Třeba by mě strašně bavilo mít takovej pozérskyegoistickytvořivej (nic ve zlým, nikdy, největší závist!) blog, ale když se podívám třeba na Chiaru Ferragni, jsem asi tak na stopadesátým levelu pod ní. Jedna věc mě zajímá, kde na to ta holka bere a druhou věc chci - její život! :D
Budu se snažit dostat se zas za ségrou do Prahy, tak jestli se mi tam podaří naprdelákovat, utratim tam nehorázný prachy za oblečení a na moje bližní zbyde houby. Ale, když to se nedá.
Jinak na plese OA bylo hodně. Hodně moc pití. Ono to pití na mě volalo, vybízelo mě, říkalo -,,Terezo, jestli nepřijdeš ty, přijdu si pro tebe". Tak jsem ho nemohla nechat čekat. Nakonec jsem tak prochlastala tolik, že jsem za tu částku mohla mít tak tři, možná čtyři nádherný šmoulovský čepičky na zimu. A nebyla by mi zima, sakra! S K. jsme tam dali celej nápojovej lístek. Divím se, že jsem potom byla ještě schopná usoudit, že mám dost a dojít domů. Ráno bylo horší, první moje cesta vedla k věšáku na kabáty, jestli tam je ten můj, byl. Tak sem šla zas spát. Historku o tom, že sem spala v šatech a v botech ví celá moje rodina. Zdravim, dědo a babi a teto Růžo ( u téhle trojky mám pocit, že jsou na mě snad pyšní :D ). Mimochodem největší výtlemy s Dádou, to nešlo :D

Na plese čtvrťáku gymplu jsem tolik nepila. I když sme s Fandou, Silvou, Vojtou a dvěma klukama, který neznám a znát nechci, vypili v šatně dvě flašky maturantům :D sorry, lidi.. A nejsem ségra Elišky N.! Na tomhle plese sem blíž poznala Z., za což sem ráda
no řekněte, neni ťuťu?
Přemítám, jestli zejtra mám jít na věneček a zatim sem nedospěla k žádnýmu východisku z mé prekérnní situace, takže se jdu kouknout, co že sou to ty epitely a na co že se dělí.

Have it!

19. listopadu 2009 v 21:35 | Threes |  Žiju aneb poema
a teď mi ke štěstí stačí jen to, abyste mi začali posílat zprávy typu "spotted" :D

I don't have to try

9. listopadu 2009 v 23:16 | Threes |  Žiju aneb poema
Humus. Hegeš. Kekel. Kentus. Špína. Šmucinózní. Fuj. Ble. Ekl.
Za dnešek jsem stihla jít do školy a tam se učit. Stihla jsem přijít domů. A tam se učit. A teď jsem doma a stále se učím.
Je to něco, co se nedá pochopit. A proto už nic nechápu.
Chci usnout, požírat hrozny a polívky z pixly. Chci při spánku udělat liposukci a chci, aby přišel Dan nebo Nate z Gossip Girl, lehl si vedle mě a já se pak mohla probudit a my byli svoji.
On by mi kupoval polívku v pixle a já bych mu jí v rychlovarné konvici vždy udělala. A on by na mě koukal jako na bohyni, jednou rukou by tiskl ruku mou a tou druhou by držel plastovou polévkovou lžíci a srkal zdrclou hrachovou polévku z pixly. Oba bysmě věděli, že on radši bramborovou z pixly, ale jemu by to nevadilo a díval by se na mě jak na svatej obrázek. Nevim, co to tu kecám, když chci Nate/ Dana/ Chucka s krásným velkým mobilem v ruce s dvěma klávesnicema! Ale polívka v pixle by se taky šikla.
Svět je křivej jak ta její klentba plosky nohou.

Much I do about nothing

4. listopadu 2009 v 21:11 | Threes |  Žiju aneb poema
Zjistila sem pár podstatných věcí. Třeba že když budu někdy chtít cíleně brečet, stačí se napít minerálky, co mi pokaždý vžene do očí slzy. Možná proto nemám ráda colu.
Taky, že je venku zima. A že dvd plus se nijak zásadně neliší od dvd minus.
Zjistila sem, že dokážu zapomenout na určitý kapitoly svýho života, i když sem někdy měla fakt málo od toho je zase načnout. Tak si sama sobě slavnostně slibuju, že až mi zmizí ty dvě jizvy na koleně, který mi to období a osobu, která za ně může, připomínaj', až mi zmizí, snad konečně najdu odvahu smazat všechny fotky s ní. Normálně bysme se nikdy nepotkaly a snad ani nebyl důvod.
Tohle nemá bejt smutný.
Zjistila sem, že miluju kyselý okurky a kečup. Nikdy mě podzimní počasí nedovedlo utahat, teď se mu to až nějak moc daří.
13. snad ples, 14. snad poslední leč, 27. ples a 30. věneček.
A už mi pošlete managera nebo budu zlá.