We all sometimes need what is the best for us. Without love. Without relationship, don't be afraid. Without the hope for the future. And I want to see his smile and feel his fingertips across my face at the moment.
23-říj-2009 23:33
Ve čtvrtek sem vyčůraně šla do školy jen na tři hodiny kvůli dějáku. A potom jsem jela do Prahy, aby mě stihla výluka a smradlavá karosa. Ve vlaku sem se seznámila s Nelou z Ústí. Do teď nedokážu dost dobře pochopit, jak někdo z Ústí může dojíždět do školy v Rakousku. Já bych nemohla. Teda mohla, protože bych to měla rozhodně blíž než ona. Na Hlaváku mě u koleje čekal bratr a zrzka, on s nápisem LOSER a sestra s nápisem WELCOME nebo coming, to už nevim. Každopádně milý přivítání. Nebudu tu sáhodlouze popisovat, jak sem zas kvůli nakupování o něco lehčí a o kolik. Zkráceně to tam bylo skvělý. Vidět po dlouhý době ségru a udělat jí radost mentoskama z Chodova, který kvůli ceně chutnaly zvláštně, přesněji řečeno každá jinak. Ale její ťuťu mlaskání, když jí ty nezdravý věci jako Twix nebo ty Mentos, to mi chybělo. Cesta domů byla méně ideální a v pohodě, ale musim se naučit ovládat :D
Jinak celej tenhle studentskej život ve mě v pátek večer vyvolal strašnou chuť začít řešit svojí vejšku. A přišla jsem na to, že žádná pro mě neexistuje. Doktorka bych chtěla bejt, protože by mě bavilo píchat do lidí, čistit jim rány, řezat je, hrabat se v nich. Ale asi bych neměla trpělivost se neustále smát a když bych neměla náladu, prostě bych byla zlá. Což asi doktor nesmí :) Chci bejt tvůrčí, ne zaprdlej doktor bez alkoholových avantýr. Já chci bejt vážená, ne vážná.
Chci cestovat, protože to by mi dalo něco, co mi ve vyšších dávkách chybí. Samostatnost a svobodu. A teď si budu fandit, ale vim, že mám v sobě víc "psacího potenciálu" a ten tim, že trčim na stejným místě, ubíjim.
Chci bejt někdo, kdo velí. Protože nesnesu autoritu. A baví mě psychologie, ale tam se zase objevuje stejnej problém jako u tý medicíny. Plus bych si asi ty problémy, co bych jako psycholog řešila, ze sebe neuměla tak lehce shodit.
Tak jsem teda dospěla k názoru, že správný povolání pro mě neexistuje. Neni nic, co by pro mě bylo ve všech ohledech vyhovující. Nechci se zahodit něco z psaní, biologie nebo jazyků - protože mě to prostě baví. Asi potřebuju přijít o ideály a vzdát se některých svých cílů. Zabít něco v sobě. Ale i přesto zůstat spokojená. Hledat a najít.
Ale teď asi nic zabíjet nechci a pochybuju, že se to změní v příštím roce, takže asi po gymplu půjdu dělat nějakou dobrou práci za 34 korun na hodinu a budu jíst brambory ve slupce.
