Září 2009

Svobodná a úžasná s vykřičníkem

30. září 2009 v 17:46 | Threes |  Žiju aneb poema
Jak se Samantha dívala do jeho milých a doufajících očí, něco si uvědomila, i když je to hodně bolestné, někdy je lepší být sama, než předstírat. V tu dobu jsem vyslechla tu nejlegračnější historku, jakou jsem kdy slyšela..
Dneska sem se na semináři z BiChe dozvěděla, že jsme vlastně všichni paraziti. Že zárodek parazituje na matce. Už jen proto aby se dokázal uhnízdit v její děloze, musí narušit její imunitní systém. Asi na tom bude něco pravdy. Všichni jsme takový, všichni jsme paraziti.
Připadáte si jako paraziti?
Já sobecky ne.
( Ale Rajče dobře vysvětluje matiku, vypaluje dvd, nakupuje na aukru, vyplaluje 6 řad Sexu ve městě a Patologii a další )
Měnim to. Já si tak nesobecky paraziticky připadám.
Doufám, že nebudeme mít tu přednášku o tom, jaký paraziti s námi (na nás) žijí a už se jich nezbavíme, asi bych jí ani nemusela slyšet.
Snad Nokii brzo uskladní. Snad se mi v neděli nebude zase chtít zvracet na trampolínách a snad zítra nebudu se zsv. Máte se?

It's good to be

28. září 2009 v 22:21 | Threes ( J. Saudek ) |  Photos

How to be a heartbreaker

24. září 2009 v 22:03 | Threes |  Žiju aneb poema
Povím vám příběh, je prostý a krátký.

Just for me

24. září 2009 v 14:28 | Threes |  Photos
Jen proto, že jsem nerozhodná a pozérská. A že žiju v období, kdy se potřebuju vázat na věci a ne lidi, se vás ptám. Který si vybrat? :)

Say it!

23. září 2009 v 21:02 | Threes |  Žiju aneb poema
Řekňeme to narovinu. Pivo nedělá hezká těla. A gympl je továrna na blázny.
Po mém dnešním opravdu vydařeném (IRONIE) dni. Mě k úsměvu přinutila opravdu neúsměvná věc. Byla jen tak napsána na zdi kluka, co taky navštěvuje ten náš ústav. Říká ( a já souhlasím ).. ( v přepisu )
Zobat antidepresiva vůbec neni od věci :D

How

18. září 2009 v 19:03 | Threes |  Žiju aneb poema
Jdete si takhle k večeři. Na stole slavnostně prostříno, víno a čaj. Tomu sem se zasmála. Potom začal přípitek. A já pochopila, že je to stý přípitek stého oslavování toho, že má sestra existuje. Už jsem ani neměla sílu protestovat a něco říkat. Haló, taky tady jsem. Byla jsem tu pořád. Na její maturiťáku, na předávání vysvědčení, u všech těch dotazů, jak se má a že je šikovná. Maturita je událost, to chápu. Ale skončila a já si připadám jak ten Dům U tonoucí hvězdy. Byla jsem tady, když se dostala a na školu, o který si myslim svý, a je to pravda. A byla sem to já, kdo se přemohl, objal ji a řekl, že jí to přeje. A byla sem to já, kdo zas seděl u toho stolu, sledoval solničku a modlil se, ať proslov skončí. Sestra nevešla do jediný události, která byla pro mě kdy důležitá. Zapila sem sousto kuřete čajem, dala si do pusy další a zapila ho vínem. Dostala dárek a já, ta co vrací mámě každou korunu a kupuje jí serepetičky jen tak pro radost, sem pořád koukala na tu solničku. Uvnitř jsem se dusila. -,,Co ti zas je?" a už vybouchnete. Seberete si talíř a víno, čaj necháte stát na stole jako svojí hrdost. Sednete si do vedlejší místnosti a strašně vás bolí, jak lehce se bez vás konverzace rozjela. Byli jste tam prostě navíc. Piju víno a cpu do sebe kuře. Přes tu trpkost necítím jeho chuť, tak krmím psy, co u mě sedí. Stejně jenom protože mají hlad, až dojde kuře, vrátí se zpátky k nim.
Nejhorší zjištění mýho života je, že to musím psát na blog. Nikdy jsem moc nemluvila a když chci, nikdo mě neposlouchá. A brečím a hbitě si utírám slzy, protože nechci slyšet další podrážděný ,,Co ti zas je?!" Žádný milý slovo, všechno zmizelo mezi starostmi o ní.
Člověk, na kterýho se v životě nejvíc můžu spolehnout mě zklamal. Možná je to žárlivost, ale o tom už touhle dobou silně pochybuju. Jen to. Bolí.

The dreams are probably another kind of true

17. září 2009 v 21:20 | Threes |  Žiju aneb poema
V jisté chvíli možná zjistíme, že ze sna se stala noční můra. Namlouváme si, že skutečnost je lepší. Přesvědčujeme se, že je to lepší než nesnít vůbec, ale ti nesilnějši z nás, ti co jsou nejvíc odhodlaní, ti ve snění vytrvají.
Nebo najednou zjistíme, že sníme o něčem, co jsme nikdy nebrali v úvahu. Probudíme se a zjistíme, že proti všem předpokladům máme naději. Když máme štěstí, zjistíme, tváří v tvář tomu všemu, tváří v tvář životu, že skutečný sen, představuje samotná schopnost snít.

The best

13. září 2009 v 22:53 | Threes |  Mysl
"Základku jsem zvládla levou zadní a místo učení jsem se spolužačkou Květou vymýšlela sprosté verše. V páté třídě: ,Čáry máry kuří nožka, ať je z tebe Always vložka.' V šesté: ,Čáry máry bonbon, ať je z tebe kondom.' A nakonec v sedmé: ,Čáry máry klíče, ať je všechno v píče!' Aniž bych tušila, že to tam jednou opravdu bude."
*Martina Kopřivová - Společnice

At the door we don't wait cause we know them

10. září 2009 v 20:56 | Threes |  Žiju aneb poema
Tak před půl hodinou obloha vypadala jako akvarel a já sem si při myšlence, že tohle bude první věta, kterou dneska napíšu v duchu naplácala, že sentiment sem nepatří.
Tadadatadada.

ZAMILOVALA SEM SE (neni sice vidět, ale je geniální ) »
Dneska sem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Že některý saláty nejsou dobrý, že sem netrpělivá, že Baron odchází na odpočinek zpátky do druháku. A pokecaly sme se Soňou s Aničkou o křesťanství. Protože Peťa se urazila už, když sem se jí zeptala, jestli bere slovo boží nadarmo( lidi prostě nechápou, že to, že se ptáme neznamená, že se vysmíváme, jenom chceme vědět víc ). Dozvěděly jsme se spoustu věcí o antikoncepci, potratech a o lásce. A to poslední mě asi nejvíc zděsilo. Anička by si nevzala chlapa ( i kdyby ho sebevíc milovala ), kdyby nechtěl, aby jejich děti byly vychovávaný v křesťanství.
Měla sem ještě spoustu zajímavých postřehů, ale většinu sem zapomněla, což ve mě podněcuje, abych si koupila další blok a mohla na něm udělat další koláž a pak do něj psala svý myšlenky ( ta poslední část plánu, zůstane jen plánem, chci se na ten blok dívat, už mám 4 )
Poslední důležitá informace je, že sem se stala závislou na drogerii a myslím, že by si z útraty, kterou sem tam za poslední dva měsíce udělala, mohli postavit dům ( anebo aspoň nějakou malou kůču na zahradě, ta taky přijde draho, nemyslete si ). Jednou tam jdu pro barvu, potom si chci přikoupit ještě jednu, protože mým dlouhým vlasům jedna samozřejmě nestačí ( možná sem potřebovala mít záminku se tam vrátit, to už moje chorá mysl nedokáže rozlišovat ), jenže barvu nemají, přijde zítra, říká mi ta pani. Tak přijdu zítra, barva stále nikde, tak si koupim šampon a pani mi říká, ať přijdu další zítra, že bude. Přijdu další zítra a zas neni, tak si zas něco koupim. A takhle to šlo celej minulej tejden. Na začátku tohodle ( tejdne ) jí tam už měli a tak sem si jí koupila a k ní šampon. A ještě to odpoledne sem se tam vrátila pro GlissKur nebo jak se to píše + sem sestře koupila tužku na oči, sem to ale dobrák. A další den pro další bloky a propisky ( už mám 4, to už sem zmiňovala, ale mám je ráda, musim znova ). Dnes sem tam nebyla a můžete mi gratulovat. Důvod čistě praktický, prachy došly. Drogerie je ta nejhorší závislost na světě! Ono to tak pěkně voní a slibuje vám to, že vy pak budete taky tak vonět a budete hezčí a budete mít vlasy jako na obalu a že ta nová kajalová tužka je tak dobrá, že budete mít oči jako Audrey a bez labela by vám vyschly rty a vypadali byste jako trosky! Lež, drogerie z vás dělá trosky! Ale mě se to líbí! P.S.: Soňa za to může!
Pro dnešek Amen

Hele,

9. září 2009 v 20:49 | Threes |  Poslouchám
Jak se menuje ta písnička, jak se v ní zpívá "ty kurvo, zkurvenáááá,"? Dneska mám fakt chuť si jí pustit :)

Never think

7. září 2009 v 22:57 | Threes |  Poslouchám
I should never think
What's in your heart
What's in our home
But it's all i want
You'll learn to hate me
But still call me baby
Oh, love
So call me by my name
And save your soul
Save your soul
Before you're too far gone
Before nothing can be done
I've tried deciding when
She'll lie in the end
I ain't got no fight in me
In this whole damn world
Tell you to hold off
You choose to hold on
It's the one thing that I've known
Once I put my coat on
I'm coming out in this all wrong
She's standing outside holding me
Saying, 'Oh, please
I'm in love
I'm in love'
Girl save your soul
Oh save your soul
Before you're too far gone
Before nothing can be done
'Cause without me
You got it all
So hold on
Without me you got it all
So hold on
Without me you got it all
Without me you got it all
So hold on
Without me you got it all
So hold on
Without me you got it all
So hold on

I'm not alone 'cause you're everything for me. When I close my eyes it's you what I see

5. září 2009 v 23:57 | Threes |  Žiju aneb poema
Všechny testy na Facebooku typu "Kdo tě má rád?", "Pro koho jsi důležitá?", "Kdo bude tvá pravá láska?", "Komu chybíš?", existujou ze dvou pádných a další pár méně padnějších důvodů.
První je samolibost, ukažme všem, kdo o nás všechno stojí. ( protože nevim jak vy, ale první, co udělám po příchodu na FB je, že si přečtu statusy všech a všechny ty testy, který si kdo udělal, a je někdy vtipný zkouknout něcí online hádku, to mě baví )
Druhý důvod je ten, že to prostě chceme vědět a i když víme, že to není pravda, zajímá nás, kdo je ten či onen. Protože si tyhle věci už nikdo neříká z očí do očí. Takže třeba ani já nevim, že dneska chybim Soně, protože beze mě nemá chuť na zavináče, že mě Lucka má ráda, protože na ní o hodině mávám a že mě Hanka nemá ráda( to vim ). A nevim to z jednoho prostýho důvodu, nikdo mi to neřekl a nebudu moc papit svou nostalgickou strunu a řeknu to, ani já to neřekla jim. Jasně, nepředstavuju si to tak, že se ráno potkáme, obejmeme se a řekneme si, že sme svý pravý lásky a sme pro sebe důležitý. Ale jednou by mi třeba mohla upadnout propiska na zem, venku by mohla všema stromama házet bouřka, já i Soňa bysme měly promoklý věci a Soňa by vypadala jako pravá miss mokrý tričko ( žádný sexuální podtext! ) a v tu chvíli by se ohla pro mojí propisku ( předklon a vztyk ) a pak by pronesla nějakou americky slaďáckou větu. Ztratila sem pointu.
Ale co vím jistě je to, že můj drinking buddy je Vojta a moje pravá láska Honza. Facebook je všemocnej.
A sem pozér, ale doteď sem hledala mobil s QWERTY klávesnicí, doufám, že tu brzo bude v prodeji ten, co sem si vybrala :)
Mimochodem, udělala sem si všechny výše zmíněné testy :D

Grey's

3. září 2009 v 19:58 | Threes |  Mysl
Jeden moudrý člověk jednou řekl, v životě můžete mít všechno, pokud pro to všechno ostatní obětujete.
Tím myslel to, že za všechno se musí platit. Takže, než se vydáte do bitvy, radši se rozhodněte, jak moc si přejete prohrát. Jít po tom, co je vám příjemné až příliš často znamená nechat být to, co víte, že je správné. A pustit někoho dovnitř znamená zřeknout se zdí, které jste stavěli celý život. Samozřejmě nejvíc bolí ty oběti, které nevidíme, že se blíží. Až se stane, že nemáme čas vymyslet strategii, vybrat si stranu nebo vyhodnotit potencionální ztráty. Když se to stane, tak si bitva vybere nás a ne naopak, pak se obět stane těžší, než dokážeme unést.

Rok zpátky

2. září 2009 v 20:49 | Threes |  Photos
Sem všechny...

Every day is so wonderfull

1. září 2009 v 20:48 | Threes |  Žiju aneb poema
Když ráno vstanete s vlasama nakudrnacenýma úplně jinak ( jako Santa Claus ), vysypete si na obvaz svoje jediný hezký kouřový stíny ( a tím o ně přijdete ), vyjdete ven a rozjebe se vám sukně ( to bohužel půjde spravit, takže nemám záminku koupit si další, škoda ), tak si tak říkáte, že tento den nebude dnem dnů, kterým má být první den ve škole, a to už proto, že je to snad jedinej den za 10 měsíců, kdy jste tam jenom hodinu, ani ne. Dlouhý souvětí.
Na gymplu se změnilo nic ( začínám trénovat na angličtinu ).
Hned jak jsme přišly, jsme si to se Soňou dvakrát napochodovali do špatný třídy. Jak pravila naše nová třídní ,,Na konci roku sem si odtud ukradla školní řád a pak sem zjistila, že sem ho ukradla sama sobě.", zůstali jsme se smradlavý fyzice stejně jako minulej rok. Ale lepší než smradlavá chemie nebo bižule, ta smrdí nejvíc. Ale tohle je zdárnej příklad toho nadržování osmiletýmu, áá, septimaa :/ Všichni si sedli úplně stejně, všichni stejně vypadají, všichni stále žijí. Akorát Raduška a ten chlapec se zpěvavým jménem už nepokračují v naší třídě, Radka mě mrzí. Promiň Tomáši. Ne, to mě vlastně nemrzí.
Zatla jsem pěsti, sebrala zbytky odvahy, a rozhodla se, že zkusím latinu. Nechápete, jak je to pro člověka laxního, nesoustředěného, málo houževnatého a pohodlného těžký. Ale doufám, že po tý větě vedlejší jste blíž pochopení.
Při cestě přes Hliník sem si koupila výtečnej salát a dvd Srdcová sedma, o kterým sem si myslela, že mě bude strašně bavit, ale opak je pravdou. Hmhm.. od odpoledne sem ho ještě nedokoukala :D
Mějte se nádherně jako já ( to znamená zítra do 16:15 ve škole:) )