Srpen 2009


29. 8. 09 23:31

30. srpna 2009 v 10:21 | Threes |  Mysl
Možná někdy víme, že děláme mistake, i přesto zůstáváme believe. Možná, že se někdy potřebujeme za něco schovat, možná potřebujeme naději, možná je to to jediné, co brání útěku. Od reality.
Chceme se zdát ostatním silní a vtipní, abychom jimi opravdu byli? Dívat se do zrcadla, abychom věděli, že tady zůstáváme, takoví, jací jsme?

Večer s malajkou

30. srpna 2009 v 10:20 | Threes |  Žiju aneb poema
* Brandi Carlile - Creep

Včera koncert :) S Luckou Super :D s tou holkou bych mohla mluvit pořád, vlastně jsme celej večer prokecaly, protože ten koncert, promiňte.

O pár věcech, který jsou strasně důležitý.

25. srpna 2009 v 22:25 | Threes |  Mysl
O lichotkách
česky se tomu říká vlez-do-prdelkování
Chcete někoho přetáhnout na svojí stranu, sbalit ho, ovlivnit, pohádat se s ním tak, abyste z toho vyšli vítězně? Lichotky, lichotky, lichotky. Lidi se buď tetelí, snaží se vám je vyvracet s očekáváním, že jim je zase mile vpálíte zpět, zdvořile vám oplácí stejnou mincí anebo je přecházejí, ale jejich pomyslné misky vah se tiše už zhouply ve váš prospěch.
Přetáhnete si je na svojí stranu, třeba je nesbalíte, ale ovlivníte je. A z hádky vyjdete úplně nejlíp, protože chválit a přitom tiše vyčítat je ta nejlepší strategie na světě. Prostě brouček do hlavy :)
O broučkovi
vypadá jako bobek od komára
jo, právě mi seděl na č, čímž nemyslim ani čmundu ani nic, co začíná na č a dalo by se z toho vykouzlit slovo vyjadřující pohlavní orgán.

O drinking buddy
that's me
nepotřebuje komentář, možná jenom překlad. Ale to se mi nechce
O did
you say it
?Did you say it? I love you. I don't ever want to live without you. You changed my life. Did you say it? Make a plan. Look around. Because this is it. It'll be my new begun tomorrow. Jojo, Grey's Anatomy. Setřete si cukr z pusy.
O konci mého článku
a též o konci mé ubohé prózy s názvem paranoia
Nevěřícná uvěřím. Paranoia. Zvedá se mi žaludek. A netuším, jaká rozhodnutí jsou ta správná, už si nemám, co vnucovat. A už vím, proč nemůžu měnit, i přes svobodu, kteroé mám plnou náruč.
O tom, abyste si nemysleli, že vás teda pozvracim
aneb nic nemá končit tragicky
Kopírujte vzor happyendů. Jste škodolibí? Tak jo. Dneska jsem si koupila strašně drahej krém. Nepotěšilo vás to. To je dobře, to ste potěšili mě.
To byl ten den
kdy sem to neudržela :D
Ale ne, to byl rum a velký horko v Chorvatsku

Brandi Carlile

25. srpna 2009 v 19:15 | Threes |  Poslouchám
Nejvíc nejlíp nakřáplej hlas ( nejlepší části - 0:49, 2:30)
Poslouchejte pečlivě, hranostajové :D


You don't care a bit

22. srpna 2009 v 17:04 | Threes |  Žiju aneb poema
Když vás něco bolí dva tejdny, docela se upnete k představě, že vyndání stehů je spasení a svoboda. V mým případě je to jen polovičatá pravda. Byla sem svobodná jenom 20 minut, potom jsem přišla domů, zakopla o mámy nohu a rána se mi zase celá rozjela :) Připadala sem si na pokraji šílenství, houpala sem se a pořád dokola opakovala "nikam nejdu, nejdu nikam, nikam nejdu" ×D
Chirurg pravil, že šít to nebude, protože se mi to i s těma stehama nehojilo dobře a pravil, že to je na další týden léčení :D Vytlemenej smajlík je tu, protože sem se nekontrovatelně furt smála, už sem nemohla dělat nic jinýho :D
Nakonec sem překonala averzi k včerejšímu dni a šla s Anetou ven. Pilo se víno, za chvíli přišel Filip, opravdu neplánované :D Šli jsme na terasu, kde se velmi brzo začalo vymejšlet, že se dneska pojede do Budějc, ve čtyřech, holka-kluk-holka-kluk. A. tam měla očividně něco v plánu s jedním tim klukem a Filip zas se mnou. Nejsem taková, že bych o sobě otevřeně psala, že po mě někdo jede. Ale tohle je prostě do očí bijící. Ty kecy :D F. není ošklivej, právě naopak, ale nehodlám bejt další v řadě. Takže, vzhledem ke svým předsevzětí (vůbec si nejsem jistá správností tohodle slova, ale snad sem ho napsala dobře :D ) v minulým článku, sem se z dnešní kalby, o které všichni víme, kam by směřovala, vyvlíkla. Nechci totiž odrážet něčí snažení nebo si spíš nejsem jistá, jestli bych ve stavu podrouženosti vůbec chtěla :D F. z terasy odešel, protože měl dneska zápas a my s Anetou jsme se za deště vydaly za Baruškou na plucarku. Nezapomenutelná cesta, ale doufám, že Aneta nedá ty fotky na FB, protože bych se musela propadnout, vypadám na nich jako malej zmoklej Hitler, kterej má po tvářích černý čáry od řasenky :D Totalně zmoklý
Když jsme přišly na plucarku, přišel k nám nějakej chlápek a začal si nás tam fotit. Asi lázeňák. Nepochopila sem proč nás fotil, ale asi sme vypadaly nějak hodně pozoruhodně. S Baruš sem popovídala, seznámila sem se s Verčou, pokecala s Mildou, který mě na otázku, jak bolí tetování štípl do ruky, fakt nebolí:D a po chvíli jsme chtěly jít do Roháče, ale to bych, pozor! Nesměla potkat Dana! Lucko, Dana! Pamatuješ si, jak jsme v prváku jely ze squashe a jak tam byl na sračky Dan a vyprávěl nám, že se vrátil z Ruska a že byl v zakázaný zóně? Jak nám chtěl dát silný ruský cíga, ale my si vzaly jen tu vodku? Mimochodem, ruská vodka, pozor holky, pozor, je to zabiják, povídal nám Dan a přitom nestíhal polykat, takže jsme viděly všechny jeho sliny :D ty vole :D tak přesně jeho sem potkala. Je mu přes 30 let, ale teď půjde do druháku na střední :D i já sem vejš než on. Povídal, že ještě před rokem se na plucarce prodávali cigarety Kalamnikov nebo jak a že stály 2,50 ,-. A já ho nutila překládat věty typu "Aneto, budeš můj věčný služebník,". Pak tam s náma seděl syn nejprotivnějších lidí na chatě. Jak se takovým oxidantům může narodit tak vtipnej člověk?
Poté jsem se potřetí rozloučila s Bárou, natáhla sem takovou tu poskakovací hračku a tradáá. V Roxy sem Anetě zaplatila vstup. A šlo se tancovat, proboha, necítila sem bolest :D říkám si, kdyby mi to nešili rovnou, ušetřila sem si spoustu prasklin v ráně :D ale zase teď budu mít pěknou čáru přes prsty :) Potom sem potkala kluka, se kterým, přísahám, sem mluvila česky, on se otočil, pak na mě a už mluvil německy. Odmítala sem to akceptovat, tak sem na něj furt valila, co to na mě zkouší, že je to Čech :D Byli to Francouzi, jak sem se dozvěděla ke konci večera :D
Pak sem potkala Slováka a ve svém stavu opilosti, sem dokázala přeložit jen zlomek toho, co mi říká. Dokonce i jeho jméno sem si nepřeložila, kecám, nepamatuju si ho.
Than tam přišel další kluk, celou dobu sem si myslela, že sou s tim Slovákem kámoši, protože si tam furt něco kecali, ale nebyli. To sem poznala, když sem začala povídat s tim druhým a Slovák se nasral :D
Nikdy netancujte se Slovákama, maj divnej zvyk zaklánět vás tak, že si málem dáte hlavou o zem, ještě, že měl sílu a nepustil mě :D Byl pěknej, ale opět sem si vzpomněla na svý předsevzetí. Připadám si jako léčící se nymfomanka, i když k ní mám fakt daleko :D Je to pro mě prostě lepší cesta k tomu, abych si vážila sama sebe o něco víc. A mám z toho včerejška dobrej pocit víc, než z ostatních kaleb, kdy to dopadlo jinak. Nevím, jestli se mi to zdá, ale všichni kluci jsou teď hezčí :D
Pokecala sem venku s Matoušem, a i bych jela na tu kalbu na pískárnu, ale potkat Adama fakt nepotřebuju :D Stačil mi včera Lukáš.
A netušili byste, jak jsou lidi neochotný! Nikdo mi nechtěl směnit stovku na dvě pade ×D a to sem to ještě nedělala pro sebe, ale pro Dana, tomu se říká dobrej skutek, nechat se několikrát poslat do prdele :D

Come on, come on with me into the fire. Come on, come on, put your hands in the fire.

20. srpna 2009 v 19:29 | Threes |  Žiju aneb poema

Trošku neomaleně a sprostě navážu na myšlenku skatusky. Vlastně mi na tom nepřipadá nic sprostýho, ale slušnost je slušnost. Mám v hlavě zaryto, že je slušný chovat se slušně, i když se to nemusí situace zrovna vyžadovat, ale dělám to málokdy. Nu tedy.

,, je zvláštní, že lidé, se kterými prožijeme intimní blízkost, jsme s nimi nazí, milujeme je, povídáme si o snech, o dětství, o budoucnosti....,pak už třeba nikdy neuvidíme"

Maybe it's true. I was made for you.

18. srpna 2009 v 19:26 | Threes |  Mysl
Kvítí, teď a provždycky Threes, ožívá. A říká si, že když bude něco dělat, tak to bude to, co jí baví a možná i jde ( zrovna tohle neni z těch nejpovedenějších, ale co ), read my mind»

-,,Musíš se se mnou pořád hádat? Musíš pořád hledat nějaký důvody k tomu, aby sis do mě mohla rejpnout?"zavřel oči a pak se zhluboka nadechnul,

Decode

16. srpna 2009 v 19:19 | Threes |  Žiju aneb poema
Chtěla bych rozluštit tajemství stáří. Každej věk by měl svý tajemství mít.
Dneska i včera jsem byla na chatě. Včera byla sranda, což se, když naši společnost neobohatí Jaruška, moc nestává. Babička se i smála našim morbidním vtipům, který vznikaly naší snahou zlehčovat její ještě morbidnější myšlenky. Poté se ale babička vypařila a za chvíli přišla s Bleskem v ruce, což je už docela normální. Jeníčka zabili, pan Vomáčka se nabodl na plot, a ten pán, co poničil koleje asi opravdu byl zlý. To je normální, každá story. I utajovaný syn Waldemara Matušky. Nic neuteče před babičky pozorností. Ale včera to přece jenom bylo v nečem jiné. Babička nám ukázala speciál v Blesku - Ceny pohřbů. I nám na chvíli došel humor, někdy je to moc. Chápu, že jde o snahu "zabezpečit se", ale žít se má pro život a ne pro smrt.
Takže jsme jí ty myšlenky zakázali.
Ale dneska :D už se tomu můžu jenom smát. Rozebíraly se ceny rakví, žehu, uren i koní, kteří potáhnou rakev ( mimochodem, to je, neuvěříte, drahá zaležitost ). Jediné, co babi dělalo starost je, že ceny tam nejsou uváděny přesně, ale jen například "od 17 ooo,-" a taky to, že přece k pohřbu žehem nemůžou dávat nějakou drahou rakev jako je na obrázku.
Sestřenka S. to zakončila nevídaně - opřela si lokty o kolena, bradu si dala do dlaní, nasadila ten svůj výraz »Je mi 13let, ale vím o všem všechno«, skepticky se na babičku podívala a pravila -,,A babi, bojíš se?"
Tak si říkám, že to tajemství nechci znát. Ale hádám, že to bude přesvědčení.

Let's do it! And live it up! Jump off that sofa! Lets get get OFF! Fill up my cup. Mozolotov!

15. srpna 2009 v 12:49 | Threes |  Žiju aneb poema
Pocit nutný změny se dostavil. A sem za něj ráda. Ráda bych z tohodle blogu odkopala tu peřinu, do který byl pár pátků zabalenej. Taky se mám v plánu realizaci i v životě mimo můj notebook ( právě jsem se stala závislou a čekám jen na to, až mě opustí pocit, že ten noťas je teda NĚCO, a to bude, počítám, asi tak za sto let, až ho splatím ), chci se odpíchnout od pár věcí a lidí a začít věci nový a nový lidi začínat radši nebudu, ti ať přijdou sami.
Docela se ve mě tříská, jestli bejt houževnatá a zvládnout všechno, co sem si v příštím roce nabrala anebo prostě zdrhnout. Asi zdrhnu :D Jak říká Christina, když máš možnost stát nebo utíkat, tak utíkej. Ale už přístě neodpojuj Dannyho od LVAD! ( Jsem přeChirurgovaná, pře Stmívaná, přeDerailedová, přeČarodějkovaná a sakra nemůžu pochopit, proč furt dávaj' samý kriminální seriály! Neexistuje jinej námět na dobrej seriál? Všichni se poslední dobou vyžívaj' v násilí, obvzlášť Nova, ty jejich zprávy v pět by se daly přejmenovat na Masakry. )
Doufám, že v pondělí mi už, vyndají stehy, pak plánuju dojíst antibiotika na záněť ( nesmějte se mi ), zajít někam s Lusy, Luckou, Anet, Járou, Verčou, napsat Soně a taky plánuju nemyslet na školu. A 24.8. konečně tetování!
Ne, na zadek ho nechci jako Verča ( mimochodem, tento zadek je Kubův :D )
Ale přeobjednala jsem se jinam, je to u toho chlápka levnější a celkově mi vyhovuje jeho přístup. Tatér, se kterým jsem byla domluvená, byl strašně protivnej. Vám by se chtělo se zašitou nohou trmácet busem do Budějc, kort se zánětem? Furt něco fekal, tak sem teď objednaná u chlápka, kterýmu sem možná trochu předčasně potykala. Zdá se v pohodě.
Tak potom čekejte rozsáhlej report o mé bolesti :)
A prosim vás, už mi někdo z tetovaných povyprávějte o tý svojí, sakra!
Threes

Kakáč

12. srpna 2009 v 14:31 | Kvítí |  Vejšplechty
Vietnamský prodejce, přezdívaný "Kakáč"( díky hlášce u kasy "Vy prominout, já byl kakat!" ), se mě ptá na nohu-,,Ty vypadla?"
já-,,Ne, já se pořezala,"
Očividně nechápal, tak máma udělala rukou rychlý pohyb dopředu a potom simulovala ve vzduchu krouživý pohyby šití rány, Kakáč zaklepal ramínkama ze strany na stranu, ohrnul horní ret o nad zuby a vydal ze sebe -,,Fíííí!"
a dál pokračoval-,,Ty teď do Brna... ebo do Prahy na vyšokou,"a já jenom nevěřícně kroutila hlavou. -,,Ty gympl vyšla!"
-,,Nene, to byla ta druhá, její sestra,"povídá máma.
-,,Oni štejný?"
-,,Ne, úplně jiný."
-,,Starší?"
-,,Jo, tak už to markuj, dělej!"

Má přehled ×D

Ani mě nehne

11. srpna 2009 v 20:12 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Prostě jsem sem tenhle nadpis musela dát. Od chvíle, co sem to odpověděla na otázku "Jdeš pomoct holkám na dvojku ty nebo já?", sem si začala ríkat, že je to vážně divný. Vlastně ta věta sama o sobě aspoň pětkrát zopakovaná nedává smysl. Ani mě nehne. Co mě nehne?
Jo, vlastně, to byl ten den mých otázek bez odpovědí. "Lucko, proč dlaždičky nejsou teplý?" a moje věčná otázka, proč se sakra na otázku "nenávidíš jí taky?" odpovídá souhlasem"jo, já taky ne,".

No nic, sem poučená, mimo jiné. Chytře jsem prý v opilosti do něčeho kopla, ráno na to koukám. Říkám si, že sem se jenom nějak rycla mezi 4. a 5. prstem a že mi ta krev stekla dolejc mezi prsty. Ale ne, celý to byla rána a když sem malíček odsunula od toho druhýho prstu, mohla jsem spatřiti vlastní masíčko :D

He can only hold himself

7. srpna 2009 v 6:03 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Je půl šesté ráno, vstala jsem v pět stihla si umejt hlavu, udělat si kafe a snídani. A chystám se na poslední den do práce. Žádná nečekaná nostalgie. Ale možná mi bude chybět to, že mě tam všichni ti pacienti poslouchali :)
Poslední dobou hodně píšu. Píšu si v hlavě. A chvílema si říkám, že sem fakt dobrá, jak to po sobě čtu :D Akorát, že moje paměť je vážně děravá, takže polovinu nevím.
Tenhle týden mě děsilo pár věcí.
Zaprvé sem si uvědomila, že za rok touhle dobou mi bude 18. Pro většinu lidí věk, na kterej se těší kvůli tomu, co nemohli dělat legálně a po 18tce už budou moct ( stejně jako u 15tky, stim rozdílem, že už to stejně většina lidí dělala, no vlastně bez toho rozdílu u 18tky to je stejný a víc hojný [ velmi nesrozumitelná věta ] )
No zkrátka a dobře, nechci aby mi bylo 18, protože:
  1. mě máma může kdykoliv vyhodit z baráku, a někdy k tomu nemívám daleko :)
  2. začnu stárnout po fyzický stránce ( ach, ta marnivost)
  3. no dobře, ty dva body nahoře, ty jsou vycucaný z prstu, jde mi o to, že se prostě necítím na to "být dospělá" ( a možná je dospělost, že umím přiznat, že sem ještě dítě, ale když umím přiznat, že sem přiznala, že sem přišla na to, že se cítím ještě nedospěle a myslím si, že tohle poznání mě dělá dospělou, tak možnááá...... sem se v tom zamotala ) Nedokážu si představit, že za rok budu připravená na všechno, co mě ještě kdy čeká.
Zadruhé mě děsí bolest z tetování. Vždycky jsem se na svoje plánovaný bolesti ( = piercingy ) připravovala předem ( píchala se jehlou, odpověď na vaši otázku, ano jsem zvláštní :) ), ale píchat se do míst na břiše vedle kyčle, to mi moc nepřídává, protože to ehm, opravdu bolí. A tak moje psychickofyzická příprava je ta tam. Nemáte někdo zkušenost s tetováním v těchto partiích (přesně do toho ďolíčku vedle kyčle [ na obrázku ] ale možná taky trochu šejbrem )? Popiště mi bolest na škále od jedné do deseti, deset je nejvíc. A dvacet neberu.
Zatřetí sem asi pět minut ( jaká to chvíle ), uvažovala, že pojedu s kámošem do Japonska. Ale něco mě na tom děsí. Já mám takový zažitý ideály, víte. Třeba, že moje bývalá předcvičovatelka ze Sokola Vlastička, je vlastně naše zubařka. (A včera, myslete si co chcete, sem se dozvěděla, že srpen a červenec mají stejně dnů. Nevěřila sem tomu. Tak sem si udělala takovou tu věc, co nás učíval na prvním stupni pan učitel Valenta, dala si zaťatý pěti k sobě a počítala klouby ( jako 31 a ty ďolíčky mezi nima jako 30 ) a fakt! Stále tomu nemůžu uvěřit. Mám o jeden nemyslitelnej den prázdnin navíc :D I když ho mám už celých 17 let. Vždycky, když něco máte a zárověň jste si toho plně vědomi, ceníte si toho víc.

Začtrvté řeším nevyřešitelnou otázku. včera, kdyžv sem přejížděla po přechodech s nápisy "Cyklisto, sestup z kola.", na mě obdivuhodně nadšeně mával nějakej mladej kluk z džípu. Tvář povědomá, ale ta sekunda, kterou sem ji viděla, mi nedovolila si jí zapamatovat. A tak pořád uvažuju, kdo to byl. Je to nevyřešitělná otázka, protože touhle cestou asi dlouho nepojedu. Vlastně asi vím, kdo to byl. Jen..

P.S.: Je jedna věc, na kterou se po 18tce těším, a to je řidičák. Pokud nejste z okolí jižních Čech, nemáte se vůbec čeho bát.
Mějte tak, jak to nejlíp dovedete :)