Říjen 2008

Neuděláš nic aneb aber da kann man nichts machen!

28. října 2008 v 19:18 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Včera proběhla akce ryze gymplácká. Ano, ano.
Začalo to tak vypadat už, když sem šla s Luckou a Fandou na sraz ve měště, rozebírali jestli se kilo rovná litru. Tak jo, přiznávám se, tuto debatu sem zavedla já, ale oni ji vyvedli až do těch výšin, kdy spekupovali o tom, jakou hustotu a z jak těžkýho materiálu je flaška(od slivovice). Na město přišla Jarka a Blanka. Oba Víťové byli neakčně akční. Tak jsme vyrazili směr chata s tím, že zbytek přijde za náma. Když Jarka vytáhla hawanu v placatici, uvědomila sem si, že existuje ošklivější věc než je kmín. Jako né že by to nebylo dobrý, ale v kombinaci s popcornem. Hmhm. Před hrobkou nás dohnali kluci. Guli, Vojta, Vašek a Honza. Vašek se neskutenčě bál hrobky a Guli se nepochopitelně bál lodějnice. Ale to Vaškovo-,,Klucí, klucí, pojedems polu, že jo! Já nejedu sám! Pojedem po hlavní!", to nezapomenu. Když sme dorazili, zjistili jsme, že ani topit nemusíme. Tak sme se tim taháním flašek zahřáli. Za chvíli mi někdo volá, byl to Dejv a tim začalo dlouhé navigování bez výsledku. Volal mi asi 4× a při posledním telefonátu mi oznámil, že jsou na místě, který bylo nejvíc vzdálený naší chatě a taky místu, ze kterýho nám volali poprvý×D Nakonec sme jim s Luckou šly naproti. To mě bavilo, sem jí děsila a ona se brutus bála. jedno vyjeknutí znamenalo sprint na 300metrů ×D přičemž do mě byla zaklesnutá, takže mě vláčela sebou. Ale našli sme je - Břízu (dvoulaločného), Dejva a Martina.
Teď už mám trochu problémy si pamatovat. Každopádně, nevim jak se mi to povedlo, ale ztratila sem baterku z mobilu. Jarka se nevídaně poblila. A Guli tancoval! A já tancovala chachu s Honzou, Vojtou a Dejvem. A Vojta si hrozně pochvaloval, že nám to jde ×D Zapadla sem v sestry semišových kozačkách do bahna. A to tím způsobem že úplně. A nenapadlo mě nic jinýho, než je doma umýt vodou. Měli ste mi říct dřív, že na semiš nesmí voda. To by nebyla akce na chatě, abych všechny neprováděla. V jednu chvíli mě to tak chytlo, že jsem ty lidi rozdělila do skupin(po jednom×D)a dělala sem jim soukromé prohlídky. Bohužel došlo jen k dvou prohlídkám. Přičemž si nepamatuju, kdo byla moje druhá obět. Ale vím, že první byl Bříza a že jsem ho prováděla ze špičky, přes vypuštěnej rybník, pískoviště u naší babičky až po hřiště. Ke všemu sem mu něco řekla, takže se bojím, co to bylo. Taky mě pobavilo, jak Jarka ráno říkala Honzovi "hej ty kluku,", pře nevěděla, jak se jmenuje. Obdivuju jí, já bych takhle dlouho nevydržela mluvit o svých blitkách. Jo a luxusní podpis od Břízy! Jo a Blanko, nechápu proč si myješ hlavu červeným kyselým čajem. A nikdo si nikdy neberte větrový bonbony od Jarky. Cesta zpátky byla nejvíc vymletá. A zabiju tě Vojto, tys mi přidal do seznamu skaldeb všechny mý vyzváněcí tóny! Awwww ×D

A zamilovala sem se.. jistě víte do koho. Ano, Charlize Theron. Je dokonalá.
A taky sem hrozná puntičkářka. Madonna má ve svým klipu na začátku každou podkolenku jinak vytaženou. A Kate Hudson ve svlíkací scéně má už při vchodu do místnosti rozepnutý kalhoty, asi to chudinka musela točit hodněkrát.

You spinster!

22. října 2008 v 19:41 | Kvítí |  Žiju aneb poema
To se jenom říká daughter-in-law.. Voni kecaj', je to sister-in-law!
Škola plyne velice rychle. Je to asi tejden zpátky, co jsem vážně uvažovala o svojí slibně se vyvíjející se kariéře na cestovním ruchu. Dokonce jsem se už viděla v jedné lavici s Koďou smrkajícím, střídavě se honícím a bůhví co ještě. Nebo líp, po boku pana Radima ×D
Teď už o tom neuvažuju. Ale moje počty bodů z matiky nejsou obvzláště lichotivé. Ráda bych se teď utěšila větou-,,No co maturovat z ní nebudu," Ale h.. ouby.

K prodloužené vám řeknu jen pár věcí. Moc nohou, málo místa, rychle vypito, chvíli vymleto, dobře užíváno.

O své paměti se ale rozepíšu víc. Protože začínám mít ohavné tušení, že brzo jí budu chodit dávat kytky na mramorovou desku s nápisem R.I.P. Ztrácím krátkodobou paměť a následky toho i tu dlouhodobou. Třeba dneska jsem před tělákem měla v ruce klíče. A po těláku jsem totálně nevěděla, kde jsou. Fakt ne. (nebo to bylo rajče, co mi je dalo na topení) A pak se mi stalo ještě něco, ale nevím, co to bylo. To je jasný důkaz, mluví za vše a už mi podává vizitku na donášku kytek na hrobečky mozkových buněk.

Jak už jsem psala Rajčeti, bude ze mě biolog. Všechny rozpitvám, jen jínechám zmrazit na lepší časy.
Hráli jsme geniální hru jménem florbal. Bolí mě palec, krutá Moniko s hokejkou věčně nad pasem. A jedna moje spolužačka má určitě nějakou psychózu. Není normální.


Renew

20. října 2008 v 15:32 | ..Kvítí, sex in the city |  For a while in a dream of madcaps...
Zakrývá je jenom hedvábný povlečení tak dokonale sladěný s barvama ložnice.
-,,Proč vlastně chodíš k tý terapeutce?"
-,,Mám takovej problém. Když si vyspím s nějakou holkou, okamžitě ztratím zájem. A proč ty?"
Otočí se na bok, zády k němu. Oči zabodne do prázdna před sebe.
-,,Vybírám si špatné muže." odpoví

Tak mě napad' článek jen tak..

7. října 2008 v 21:02 | Kvítí |  Innocent soul
Nebudu tu psát o mým propitým víkendu nebo tak.. Prostě jen o tom, co se mi poslední dobou honí hlavou. Je toho dost. Tolik, že většinu zapomenu dřív, než si to stihnu uložit v paměti. Jó, tak sou ty myšlenky složitý. Nadsázka ×P
Přemýšlím o rozumu. Že ho budu muset někdy dostat a chovat se zodpovědně. A že budu muset dokonce někdy pracovat! (Díky gymnáziu a vejšce[hahá] to bude až za delší dobu, nepočítám možný opakování ×P) S rozumem přichází duševní vyrovnanost. Tu bych ale vlastnila ráda. Doteď žiju s představou, že ze mě bude jednou hubená holka s dlouhýma nohama, malým zadkem, drobounká. Fakt se těšim na den, kdy budu smířená sama se sebou a budu se sama sobě líbit. Obdivuju lidi, co to dokážou :) S timhle zas přichází sebevědomí a sebedůvěra. Přijít o strach z toho, že když něco řeknu, propuknou všichni v hurónský smích a začnou si na mě ukazovat ×D Se sebedůvěrou jde ruku v ruce plnění mých snů. Chtěla bych začít psát do ho školního časopisu, ale jediné, co jsem pro to doposud udělala, je opakované připomínání v kalendáři na mém mobilu. Kde jsi rozume?

Non, Je Ne Regrett

5. října 2008 v 17:13 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Lenka-,,Ty jó! My máme s Terkou úplně stejný tvary kolen!"
já-,,To je tim, že Lucka nemá kalhoty."
Jenže Lucka je měla.
Včera to byla nuda, ale taky docela prdel. Takže bych to označila za nezapomenutelný záchodový zážitek. Luciana nakonec přijela a šly jsem koupit i s Lenučkou chlast. Až teď mi dochází, jak ohromně jsme byly solidární a praktické ke svým žaludkům, když jsme už na začátku večera začaly míchat tím, že jsme koupily jedno bílé a druhé červené víno. Vykouřily jsme. Šly jsme k nám, přelily jsme. Šly jsme ven, vykouřily jsme. Vykouřily jsme. Ano, tolikrát. Pak ani nevim, co jsme dělaly po cestě do Roháče. Jo vim! My sme vlastně šly k Lence! Tyo, to je konec toto. Tam jsme si stihly zkoušet šaty, namalovat se jako Kleopatry( jájá! teda měmě! LuckaLucka!) Tancovaly jsme chachu a další bok-sem-bok-tam tance. Lucie se v jednu chvíli zamilovala do laku na vlasy a asi jí to nedošlo, ale furt stříkala. Zatimco já a Lenka sme asi řešily něco moc důležitého, vždycky řešíme tak důležitě, že není důležité si to pamatovat. Do toho sem pouštěla Edith Piaf, Padam... Padam, Milord. Non, Je Ne Regrett
Zpívaly jsme, tančily, fotily. Dopily jsme. A šlo se do Roháče. Kde teda fakt nikdo nebyl. Teda mám ten pocit, protože (jestli mě chápete), momentálně nemám před očima ten obraz(=vzpomínku) na prázdnej Roháč, vim jenom, že tam konečně nebyl ten hnus-ble-ču*ák zlej novej šatnář, ale dvě šatnářky, úplně v pohodě, mám ty holky ráda ×D

Opět fotky, i s Willy Wonkou!

4. října 2008 v 13:46 | Kvítí |  Photos
Nevím, jestli sem jí sem už nedávala a myslim si, že dávala,a le to je jedno. Tohle je pro mě prsotě nejvíc letní fotka na světě.