Malý úsměvy dne

8. dubna 2008 v 13:12 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Poprvý sem se zasmála, když sem si vzpomněla, co sme s Lenkou prováděly v neděli.. Z*ulily sme se na sračky a jelikož u nás doma nikdo nebyl, vzaly sme si obě moje rozprašovadla na kytky a dělaly sme, že sou to pistole. Běhaly sme po bytě, ječely, stříkaly po sobě vodu. Nejhorší na tom byla jedna věc a to ta, že jsme to obě braly totálně vážně.. Utíkaly sme před imaginárníma nepřátelema. A když sme uviděly z okna mojí sestru, daly sme se na úprk do mého pokoje. Křičely sme a dramaticky sme vydávaly udýchané vzkřeky.. Ta holka a já, to je fantazie.
Podruhý:
»»:-(
»:-*
»»ty mě štveš :D
»:-*
»»slova pro mě nemáš?:D
»:-*:-* miluju tě :-* :-*
Potřetí: Ano, mám šarlatovo v krku.
Počtvrtý mi vykouzlila úsměv vzpomínka na Lenku. V pátek. Jak jinak než na*ulenou. Jak najednou rychle vyskočila a začala se hystericky hrabat v tašce a otevírat pusu jako když mluví(ale ona nemluvila, ona jen otevírala pusu a zvuky nevydávala).. Každopádně pořád otevírala pusu do věty-"Nemám mobil" a ten její zoufalej výraz. To byste museli vidět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Harris Harris | Web | 8. dubna 2008 v 18:12 | Reagovat

To bych chtěl vidět na živo... :D

2 veverka1991 veverka1991 | 10. dubna 2008 v 9:35 | Reagovat

no jo holky vdolky

:-D hlavně se smějte :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama