Červen 2007

Deváťáci se loučí I.

29. června 2007 v 14:50 | Kvítí |  Photos
...celej článek..

Hou

28. června 2007 v 22:12 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Zakalíme, zahulíme, nic neuvidíme.
A všichni už se těšíme ´=D

Future last thursday

27. června 2007 v 21:30 | Kvítí |  Žiju aneb poema
*Hallelujah *9 crimes*Goodbye my lover*Podzim(je podzim, je říjen.. fouká vítr my spadnem, z koruny stromů na chladnou zem, kde zemřem.. snad zapomenem na den, jak listí pádem-ano Lenko, mě se to prostě líbí ´=P)** Buď a nebe
*Hvězdář*7 minutes in heaven*Sugar We're going down*Thriller
Snad ještěnež odejdemřeknem si poslední sbohem.
A co sbohem, shle ´=P
A Verčo.. GOFUTURE GO.. to jediný tam po nás zůstane..
pře všechno ostatní nám smazali, haranti ´=P
Tohle je teprve začátek...

Soon

27. června 2007 v 15:03 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Dochází vám, že zejtra to bude naposledy, co projdeme tim modrým tunelem, co smrdí po instantních polívkách? Že to bude naposled, co na ten smrad budem nadávat a zkoumat, jestli je to tim, že v jídelně vaří polívky z pytlíku? A už nepřijdu na to, jestli ty vokýnka nahoře někdy zavíraj', pře už tudy nepudu.
Tragikomedie
Dneska dyž sme s Barkou šly kupovat.. No.. jisté věci/já jen, kdyby to čet' někdo jinej z naší třídy než holky/.. tak se ukázalo, že máme fakt štěstí. Zavřeli nám před nosem. -,,Ty voe, voni zavíraj'! Né, dobrý.".. -,,Voni zavřeli." Polední přestávka.. Chvíli sme tam stály a koukaly, že to neni možný, že teď nemáme co a kde´=D.. Obešly sme obchody, všude to bylo na naše spoře vybrané peníze drahé. No, tak sme se tam vrátily. Čekaly na zázrak, že si nás ta paní všimne, zvedne se a otevře. -,,Barko, běž tam zaklepat!"..-,,No jasně. Se mě lekne."(Barka má totiž grandiózní číro, zejtra jenom tu vodu a cukr a bude to extrémně grandiózní.. a Barka to ví, vylekala malý děti a s kolíčkem se žabičkou/od Verči, děkujeme ×)/připlým na vlasech si popěvovala něco ve smyslu, že je krásná a sluší jí to.. ;o) ) Nakonec sem zaklepala já a třela sem o sebe dlaně/jakože prosebně.., chápejte/ paní odemkla a nechala nás nakoupit.. Lidi klepali, brali za kliku. Ovšem paní, kterou sme vyrušily od pojídání housky a pití minerálky, nikomu neotevřela a dělala jakože nemá uši ani oči. Velký díky milé paní s houskou..

Report z Bulharska III.

26. června 2007 v 11:55 | Kvítí |  Photos
...celej článek

Stripe

26. června 2007 v 11:47 | Kvítí |  Photos
Hej, Lenko, pamatuješ na naše bulharský emo?´=D

Monday.. Slova po papíru tančí, přestávám je po sobě číst...

25. června 2007 v 17:31 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Tady u toho mraku to začalo.. Mrak a voda a bílo.. Sem zvědavá od kolika lidí se ještě dozvím, že sem jim volala..
já-,,Počkáme až vyplujou a pak na ně uděláme oči."
Lenka-,,A mě visí špeky dolu!"
Lenka-,,Těm je nějakých dvacetdva-jedna. Asi se pobleju.."
Lenka-,,Prdel teprv příjde."
já-,,Koukni se do toho rohu! Přijdou kroupy a my tu budem sedět!!"
Pešek-,,Ste fakt dobrý holky!"
Čech-(zrovna se hrabu v mobilu a on mě pohladí po hlavě)-,,Ukaž mi svoje tajemství!"
já-,,Mám problém-chybí mi tady rackové!!"
Ve vteřinách dnů se ztrácím z dohledu reálného pohledu
vrácím se, vzápětí zas mizím, lépe to nedovedu
mířím za křehkou euforií, než před ní tvář skryji
Dneska, aspoň chvíli chci žít ve svým vysněným snu, jako minulej rok touhle dobou. Asi prostě k životu potřebuju svojí vnitřní svobodou a ne tebe.
Nechávám si svou, svou duši malou. V hloubce ukrytou pod bílou hladinou. Ve vlnách se proháním, dnes nadechnout se smím. Až osud můj se naplní do květů ledových-celá se proměním.
Promiň.
........... Sem tvá voda, jsem tvůj déšť v kapkách zahalená., vyvolená. Sem tvé vody přesný díl, vláha tvá a dávka sil. Ty jsi mým terčem, já tvůj cíl.............
Potřebuju stát o něj.
Fouká vítr, my spadnem z koruny stromů dolů-na chladnou zem, kde zemřem. Snad zapomenem na den, jak listí pádem.
Už protože sny jsou silnější, než realita.
Ze střepů nočních hvězd dnes naposled spojím náš svět.
Prostě se těším, až tě uvidím.
Silnice vlní se, já říkám si, co to dělá
Kam jedeme neví se, já vím jen, že se to nemá
Hrajeme si na postavy z filmů, co osud svůj znaj'
v únosu beze zbraní sobě odevzdaní
jedu s lupičem zkušeným autem půjčeným
slib mi dej do očí, že to neskončí
Uprostřed našich her, spolu a rozesmátí
nemáme na výběr všední den všechno vrátí
dnes ještě slunce hladí mý vlasy rozcuchaný
zítra se budu bát s tebou se radovat
slib mi dej do očí, že to neskončí
Kam se vrací, co je za plátnem hrdinů?
v dekoracích, když se ztratí pohledům
zlý sou dobří a ti správní možná zlý
jsme jako oni a oni jsou jako my
.
Ale tebe ne.
*Aneta Langerová-Němá
Prosím. Zapněte mi program snění o..... to je jedno o kom. To vím já.
Budem se na sebe potutelně smát. Budem lásku ukrývat a až se jí začnem bát, budem utíkat. Jako minulej rok...
Je divný kolik lidí, co to čtou si může myslet, že je to o nich a ten pro koho to je si to nepřečte.

Pláč a loučení

22. června 2007 v 10:24 | Kvítí |  Moje myšlenky, moje psaní...prostě já..©
Je mi jasný, že tenhle článek nepochopí nikdo, kdo není zrovna deváťák, tak ho raděj' nečtěte.
Plačte, elita odchází...
A že my si popláčem i sami za sebe. Pamatuju si, že když sem minulý rok byla osmák, říkala jsem si, že mě to takhle nedojme, že budu v klidu. Proč taky brečet, že? Těšila sem se na to, jak budu nadšená ze střední, z nových začátků. Teda spíš sem si myslela, že se budu těšit. A teď se mi z toho mýho devět let vybudovanýho zázemí nechce. Nikomu se nechce. Nebrečím-zatím. Asi patřím mezi ty lidi, co rozbrečí jen málo co. A teď je to "málo co" například tenhle komentář.
[6] Vera a Aja a Luca !!!!!, včera 08:37
Ahojda Terezko:) jak se mas???? Ja (Vera) blbe protoze konci skola, vim ze to zni blbe ale je to tak... nechce se mi od vas vsech tech suprovych lidicek :( !!!!
uz ted se mi styska!!!! Aja a Luca te zdravi Ps: mame te radi !!!!! a nezapomeneme !!!! :)
A rozbrečel mě protože je dneska poslední den, kdy se učí. A já tam nejsem. Neuslyšim naposledy-,,Dobrý den, posaďte se." z úst češtinářky. Neuvidim matikářku s rukama sepjatýma říkat tři nadruhou nebo jaká je strana čtverce, když obsah je 36. ´=D
A teď se tam brečí, vím to.
Živote stůj, nestíhám.
Chce se mi s váma brečet taky. Nemůžu se neopakovat a nemůžu neopakovat druhý, nemůžu neříct, že nezapomenu. A že vás mám ráda. Až doteď jsem si neuměla představit, že vás nebudu vídat každej den. Spíš sem na to nemyslela a nepřipoustěla si to. A teď, když si to člověk uvědomí, je mu jakoby ztrácel rodinu. Školou jsem procházeli s tím, že ji opustíme-a opuštíme ji s nesnesitelným nutkáním zůstat.
Křídla jste nám dali, létat už musíme sami...
Je mi smutno. Slibte mi, že si v pondělí dáme bulící dýchanek, když tam teď nejsem s váma. Nechci, aby to vyznělo, že se v tom brečení vyžíváme. Ale pro nás je to asi jediná možnost, jak vyjádřit to prázdno, co v nás po příštím týdnu bude.
... a poslední zamkne třídu

Wild

20. června 2007 v 15:41 | Kvítí |  Moje myšlenky, moje psaní...prostě já..©
V žíznivých loďkách přeteklým korytem velkých snů malých dívek. Plahočím se vlnami. Nesnesitelně prudce naráží a cukr taje. Spršky sladké nad nejsladší.
Tak dost, to už stačí. A nestačí. V průhledných kruzích z železa plavem dál únavou přes hrbolky vrcholů řek a pohoří do nich vrytých. Cukr mění příchuť.
Je sladší. Snad.
Možná víc než ten na začátku. Deru se dál. Vodou, která všechno zpomaluje. Pozastavuje v jednom momentu. Ale jenom na moment samotný. Pak už čekáme na další, všechno je načmárané mokrou křídou na bílý papír.
Víc. Víc.. než.. víc.. nejasné...

Nap

19. června 2007 v 21:33 | Kvítí |  For a while in a dream of madcaps...
Abyste to pochopili.. Tyhle vajíčka se budou postupem dnů klubat.. Ačkoli to první je nějaký už dodělaný.. Ale co no.. Počkáme co z nich vyleze ´=D

Report z Bulharska II.

19. června 2007 v 10:45 | Kvítí |  Photos
.... »celý článek«

Sweet?

18. června 2007 v 20:56 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Jahody po cestě domů.
Pecky od třešní v papírový lodičce, která ani lodička neni a která to všechno stejně nepobrala.
Spousta věnování na školních fotkách.
Spousta slz.
Si říkám, že když se takhle brečí už teď, tak že to na 'deváťáci se loučí' budou úplný potoky slz, co potoky-moře.

School

18. června 2007 v 15:02 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Nevíte, co víme my...

Red hot yes

17. června 2007 v 15:46 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Maruška přijde do zahulený místnosti po tom, co z ní odešla-,,Hele, tady někdo byl a odešel. Kdo to je?"
Řádky do látky skryté, nevyslovíte větu. A ten kdo víno nalil, halil vás do sametu. Řádky do látky skryté. A ty mě možná zradíš, slza za víčky taje. Řádky ti neprozradí nic než jen jinotaje. A je v nich kam až je donesů. Patvary duševních procesů.
Víte kdy promarníte svoji šanci? Když čekáte, že přijde.
Tak prosím našlapujte tiše, ať ji neprobudíte.

Taková pěkná tečka za tím naším příběhem.

15. června 2007 v 16:18 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Školní výlet. Pitný režim dodržen a i sme inhalovali.
Blonďatá holčička, která jde proti mě a hlasitě si pobrukuje nějakou melodii. Hádala bych, že je z pohádky. Ta melodie. Nebo ona?
Věčně zavřený vrata sou najednou otevřený. Pro mě.
A kdyby ste nám ráno vyhrabali jámu, která má kilometr na průměr, večer byste tam našli moře...
Ztrácíš se před očima, rosteš jen ve vlastním stínu. Každá další vina odkrývá moji vinu. Obzor neklesne níž, je ráno a ty spíš, od vlků odraná. Hvězdáře Giordana. Opouštíš.
Odpouštíš.
Dokud nás pořádně neotupíš, nemůžeš chtít, abychom vnímali.
A všimněte si. Začíná to dnem a končí nocí. Zdá se to depresivní? Mě ne. Protože hvězdy sou zářivější...

Report z Bulharska I.

12. června 2007 v 21:28 | Kvítí |  Photos
...celej článek

Z ostrovů blažených vidím obrysy

12. června 2007 v 14:17 | Kvítí |  Mysl
Když máte pocit, že máte vše pod kontrolou, prostě jenom nejedete dost rychle.

Desire is bigger than taste

11. června 2007 v 12:58 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Harm? Joy? Perhaps.. Possibly.. Possibly sure?
Asi mám v tom názvu článku chybu, to neřešit-sem němčinář ´=-I
Kuba-,,Zznovu, repeté." a toč to, no kam to točíš? Ty si úplný debíl, teď si zaexceloval, Kuchař..
Tak mě tu máte zpátky. Bulharsko bylo nádherný. Nádherný moře, velký vlny a hlavně tam tuten rok byli bezvadný lidi. A vůbec to tam bylo takové volnější než minule.

Ich bin hier

10. června 2007 v 23:54 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Pomeee užžž!
Zzzznovu!
Vypadnííí!
Vlastó, nedělej krávu!
Ááá, to bylo do zahradníka kousek od semeníku!
Nech mňa!
Ááá, přejeli sma zajíca!
Dobře já.
Holky opálený, kluci bílý!
A holky, pojďte k nám na pokoj, uděláme si dobře ´=D
Zdravím, liebe Kinder

Lidské vlastnosti VI.

10. června 2007 v 15:33 Mysl
[Goethe Johann Wolfgang von]
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají.