A

17. dubna 2007 v 21:24 | Kvítí |  Žiju aneb poema
teď sem si vzpomněla na tu matiku, kerá byla zapomenutá. A du jí počítat, teda no.. A ta myš zas přišla! A před očima mi zas utekla! Vrr. Už sem připravovala místo, kam ji dám, seděla sem u klece a říkala jí, jak už nikam neuteče, že ji lapim. A vona to asi slyšela a utekla. Jestli přijde.. Ne, už to říkat nebudu, zase by se nevrátila.
Normálně si ze mě dělá prdel.
[Otčenášek Jan]
A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám... jsem boháč..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a sem...

tady

Komentáře

1 Lili Lili | Web | 18. dubna 2007 v 18:00 | Reagovat

czhe dobrá myš ×))

2 Impresionka Impresionka | 18. dubna 2007 v 19:33 | Reagovat

jenže lidé dychají a jsou štastní,pak dýchají dlouho a přestane jim to stačit..chtěj wíc..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama