Moje povídka.. 1.část...

10. prosince 2006 v 21:35 | Kvítí |  Moje myšlenky, moje psaní...prostě já..©
/Obdivuju ty, co to přečtou celý../
- - -
-,,Na to, že je léto, je docela chladno,"řekne Alex a prolomí tak ticho, které nastalo mezi ní a Davidem. Od té doby, co jí zradil, si spolu už nedokáží uvolněně povídat.
-,,Hm.. To je,"odkývá David a dál si hraje s vypáranou nití na svých kalhotách. Zvedne se mohutný vítr a drobounkou Alex málem shodí z dřevěné lavičky. David se ani nepohne a dál si s hraným zaujetím všímá té drobné nitky. Alex si začíná připadat jako ona. Pevně jí drží v prstech a hraje si s ní, jak se mu zlíbí. Ani si mnohdy neuvědomuje, co dělá. Drtí jí v dlani a ani si neuvědomuje, že její dech, který je stále s ním, mizí. Jediné čím se od sebe liší, je, že David si té maličké nitky všímá, byť nucen svým egem, všímá si.
-,,Asi bych už měla jít,"řekne Alex do toho hrobového ticha, které přerušuje jenom vichr, a zvedne se z lavičky.
David vstane, políbíjí na tvář a přinutí se k přátelskému úsměvu.
-,,Příště,"poví, ani nečeká až Alex zareaguje, otočí se a kráčí opačným směrem.
Alex jde větrem a nepřítomně hledí do země-,,Příště...,"řekne slabým hláskem a na cestu plnou kamínků ukápne slza. Ví, že žádné přístě neexistuje. Alespoň pro něho ne.
Najednou se do chladivého rána spustí hrozivý liják. Alex běží ulicí a nemůže se vyhnout kalužím na chodníku. Celá promočená se schovala na autobusové zastávce. V přístřešku stál David.
-,,Ech.. Ahoj,"pozdraví ji.
-,,Ahoj.. my na sebe, ale máme štěstí,"oplatí mu Alex pozdrav a jde s úsměvem k němu.
-,,Co tu děláš?"zeptá se Alex se širokým úsměvem na rtech.
-,,No vlastně.. se tu schovávám před deštěm, jak ty.. máš se?"odpoví trochu nervózně David.
-,,Jde to.. Teď hned líp, když tě vidím..."usmívá se Alex od ucha k uchu.
-,,A ty?"zeptáš se.
Zrovna přijel autobus a na Alex šplíchnul vodu z kaluže pod chodníkem.
-,,Sakra!"vyjekne Alex a otřepává ze sebe vodu smíchanou s prachem velkoměsta. David si jí nevšímá a jde si směrem k autobusu.
-,,Rád tě zas vidím,"říká David nějaké neznámé černovlásce. Alex si jich všimne až po chvíli, v té neznámé dívce poznává svojí bývalou spolužačku a dobrou kamarádku Petru.
-,,Jé, Alex! Ahooj!"hrne se k ní černovlasá Petra.Než stačí Alex odpovědět, tak jí Petra pevně tiskne v náručí. Ona sebou nechá cloumat jako s kusem hadru a až po chvíli jí Petra pustí.
-,,Ráda tě vidím,Bože ty jsi snad den ode dne drobnější!"řekne Petra se smíchem a strčí ji do ramene. Alex kvůli tomu musí udělat jeden krok stranou, aby udržela rovnováhu.
-,,Taky tě ráda vidím,"promluví k Petře a schová si dlaně do rukávů mokré mikiny.
-,,Tak jdeme?"podívá se Petra tázavě na Davida a on pohlédne na Alex.
-,,Půjdeš s námi?"zeptá se Petra Alex, když David nic neříká.
-,,Kam máte namířeno?"odpoví Alex Petře otázkou. Alex si začíná připadat, že na tomhle setkání asi nemá co dělat.
-,,Ani nevím.. Snad někam na džus a pokec.. Ne?"řekne Petra a opět tázavě pohlédne na Davida.
-,,No...,"odpoví stroze David.
Alex si sedne na útulný gauč jako poslední. David sedí vedle Petry. Je neobvykle zamlký. Alex sleduje, jak si v rukou převrací pivní tácek, všímá si jeho zaujatosti, té hry ruko a černého svědomí. Alex se opře loktem a roh stolu a podepře si hlavu o svou dlaň. Dál sleduje Davida, něco ho trápí, hlodá ho svědomí, neví, co dělat, je nervózní. Alex to na něm pozná, zná ho dřív, než si jí on všimnul. David zporoval Alexiin upřený pohled a začal tácky v rukou mačkat a všelijak skládat. Kolem jejich stolu hostuje ticho a jenom chvílemi zazní zašramocení tvrdého papíru tácků.
-,,Tak co pořád děláš, Alex?" prolomí ticho Petra.
-,,No, jde to. Snažím se. Teď se hlásím na nějaký jazykový kurz. Měli jsme tam chodit s Davidem,"řekne a tu pasáž s Davidem vypoví obvzlášť smutným tónem.
-,,O tom jsi mi neřekl, miláčku,"otočí se Petra na Davida a dá mu pusu.
-,,Miláčku? Co? Co to řekla?!"křičí v duchu Alex.
-,,Sem nezměrně blbá! Já jsem tak blbá! Musím pryč..," řve Alex ve své hlavě. Beze slova se zvedne a málem narazí na číšníka, který k nim právě míří.
-,,Pardon,"řekne se slzami v očích.
-,,Někam jdeš?"ptá se Petra. Alex se k ní ani neotočí.
-,,Už musím,"špitne a jen stěží zadržuje slzy, vyjde ven a kapse tiskne malý placatý kamínek, který jí dal David.
Vyndá ho a s hořkostí se na něj dívá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saxy Saxy | Web | 10. prosince 2006 v 22:10 | Reagovat

No... 1. část je super, těším se na 2....... je to smutný... :-(

2 Kvítí Kvítí | Web | 10. prosince 2006 v 22:12 | Reagovat

:-) brzo bude.. 2.cast

3 Bechy Bechy | Web | 10. prosince 2006 v 23:04 | Reagovat

mno sem ti taky chtěla říct, že už chci druhou část :))

4 TomGarden TomGarden | Web | 11. prosince 2006 v 13:59 | Reagovat

já už se těšim na třetí...

5 Lili Lili | Web | 11. prosince 2006 v 18:28 | Reagovat

je to úžasný,honem honem dopiš pokračování :)

6 Draculka Draculka | Web | 12. prosince 2006 v 17:48 | Reagovat

tyjo...je fajn ze to ctu az ted pac nemusim cekat na druhe pokracovani...:oD..mno jo krasně smutne...

7 kuna kuna | E-mail | Web | 5. února 2007 v 16:19 | Reagovat

Nádhera

8 Nimwen W. Siradon Nimwen W. Siradon | E-mail | Web | 21. června 2007 v 9:40 | Reagovat

Nechceš publikovat u mě? Mám celkem novej blog na amatérský povídky, tak kdybys měla zájem, tak se mrkni. Zde je: www.imojepovidky.blog.cz.

9 Kvítí Kvítí | Web | 22. června 2007 v 9:58 | Reagovat

ne, diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama