Děvčátko...

30. prosince 2006 v 23:45 | autor? ta knížka.. Andersen |  Mysl
Byl poslední den v roce, silvestrovský večer a hrozitánská zima. Padal sníh a stmívalo se. V té zimě a šeru bloudilo ulicemi malé, chudé děvčátko. Bylo bosé a prostovlasé. Když holčička odcházela z domova, měla vlastně na nohou ošlapané pantofle, ale ty jí nebyly moc platné. Byly pro ni příliš veliké, dříve je nosila její maminka.Byly tak veliké, že když děvčátko utíkalo přes ulici vyhýbajíc se dvěma vozům, ztratilo je. Jednu pantofli nemohla nikde najít a tu druhou vzal jeden kluk, který tvrdil, že si z ní udělá kolébku, až budemít jednou děti. Děvčátko šlo tedy dál naboso, nožičky mělo promodralé zimou. Ve své staré zástěrce neslo několik svazků zápalek, jeden svazek drželo v ruce. Dnes pro ni nebyl moc úspěšný den, nikdo si od ní zápalky nekoupil a děvčátko nevydělalo ani haléř. Bylo hladové a promrzlé a vypadalo uboze. Chudáček děvčátko. Ze všech oken zářilo světlo a nádherně to vonělo pečínkou po celé ulici. Děvčátko myslelo jen na to, že je poslední večer v roce, silvestrovský večer. Sedla si do koutečku mezi dvěma domy a snažila se trochu zahřát. Byla jí stále větší a větší zima, ale domů si netroufala jít. Přinesla by nazpět všechny zápalky bez jediného haléře výdělku. Otec by jí nabil a beztak měli doma také zimu. Bydleli jen v malé chatrči, do které foukalo, i když největší škvíry ucpali slámou a hadrama. Droboučké ruce měla zimou ztuhlé. Hořící zápalka by snad trochu pomohla. Snad by si mohla dovolit vzít jen jednu jedinou ze svazečku, škrtnout o zeď domu a ohřát si prstíky. Vzala si tedy jednu. Škrt- jak zajiskřila. Jak krásně hořela. Byl to příjemně teplý plamen, zrovna tak jak svíčka, když přidržovala kolem ní ruku. Bylo to ale podivné světlo. Děvčátku se zdálo, jakoby seděla u velkých železných kamen s lesklými mosaznými držadly a s hrncem a pánvema, které se jen blýskaly. Oheň byl velkolepý a vydával tolik tepla! Dítě se natáhlo k ohni nohy, jen maličko se ohřát. V tom ale plamen zhasl a kamna zmizela. Děvčátko tam přikrčeně sedělo a v ruce drželo zbytek dohořelé zápalky. Škrtla další zápalku, která hořela a vydávala zář a když její světlo dopadlo na zeď domu, stala se průhlednou jako tylový závoj. Dítě vidělo do pokoje, kde byl stůl pokrytý bílým ubrusem a prostřen byl jemným porcelánem. Na stole bylapečená husa, nadívaná švestkami a jablky, což plnilo místnost lahodnou vůní. Ale jaké překvapení. Najednou husa skočila z talíře a kutaálela se po zemirovnou k ubohému děvčátku. Vidličku a nůž ještě zabodnutou ve hřbetě- V tom zápalka zhasla a nebylo vidět nic než hrubou studenou zeď. Škrtla třetí zápalku. Okamžitě se ocitla u nádherného vánočního stromku. Byl ještě větší a krásněji ozdobený než ten, co viděla skleněnými dvěřmi v domě bohatého kupce. Na zelených větvích hořelo tisíce svíček a připadalo jí, že se na ní všechny barevné figurky usmívají. Dívenka natáhla obě ruce, ale v tom zápalka zhasla. Vánoční svíčky stoupaly výš a výš, ale vtom si děvátko uvědomilo, že to jsou jen hvězdy. Jedna z nich padala a udělala na obloze dlouhou ohnivou čáru. ,,Někdo umírá,"žašeptalo děvčátko, protože její stará babička, která jit nežila a byla jediným člověkem, který k ní byl hodný, jí říkávala:,,Když vidíš padat hvězdu, znamená to, že nějaká duše odchází do nebe." Škrtla další zápalku o zeď a ta se rozzářila. Tentokrát vidělo děvčátko uprostřed záře svoji babičku. Vypadala tak mile a tak zářivě. ,,Ach babičko, vezmi mě s sebou!"vykřiklo děvčátko. ,,Až zápalka zhasne, já vím, že už tě víc neuvidím. Zmizíš mi jako železná kamna, pečená husa a překrásný vánoční stromeček." Děvčátko rychle škrtlo zbylé zápalky ve svažečku, protože chtělo být s babičkou coé nejdéle, a ty zářily tak nádherně, že bylo jasněji než za bílého dne. Nikdy předtím se mu babička nezdála tak vysoká a krásná. Vzala děvčátko do náruče a odlétaly spolu v radostné pohodě výš a výš až tam, kde už nebyla zima, kde nebyl hlad a kde už nebylo žádné trápení. Byly v ráji. Brzo v mrazivém ránu děvčátko stále ještě sedělo v koutě mezi dvěma domy. Tváře mělo červené a úsměv na rtech... Bylo mrtvé, zmrzlo v poslední noci starého riku. Novoroční jitro se vzneslo nad jeho malé tělíčko sedící tam se zápalkami- jeden svazek skoro úplně vyškrtaný. ,, Chtěla se jen ohřát." někdo řekl.
Nikdo ale nevěděl, co krásného viděla a s jakou radostí vstoupila se svojí babičkou do Nového roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a sem...

tady

Komentáře

1 Blackie Blackie | Web | 31. prosince 2006 v 13:32 | Reagovat

Miluju tuhla Andersenovu pohádku.. Vždycky 31. večer si na ní vzpomenu a  přečtu si jí...

2 Leni.. Leni.. | E-mail | 31. prosince 2006 v 15:00 | Reagovat

ty jo dobry....sem ani netusila ze neco takovyho napsal O:-)...

3 Kvítí Kvítí | Web | 1. ledna 2007 v 12:30 | Reagovat

to uz si druha, me lidi udivujete ´=D

4 wilhemina wilhemina | Web | 2. ledna 2007 v 0:19 | Reagovat

+... sem uchwácena obrázkem.. nebo snad yeho wýznamem...+

5 Kvítí Kvítí | Web | 2. ledna 2007 v 11:04 | Reagovat

;o)

6 Evik Evik | E-mail | 19. března 2008 v 19:33 | Reagovat

Tahle pohádka je nádherná, už od dětství jsem si ji čítávala často... a pořád se mi moc líbí, není jako ostatní pohádky a právě to je na ní to krásné.

7 maruska maruska | Web | 22. ledna 2009 v 14:41 | Reagovat

jo máte pravdu tohle je skvělá věc. A slyšela sem to i narapovaný...Ale miluju tuhle pohádku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama