Prosinec 2006

Tak... teda...

31. prosince 2006 v 13:04 | Kvítí |  Žiju aneb poema

Děvčátko...

30. prosince 2006 v 23:45 | autor? ta knížka.. Andersen |  Mysl
Byl poslední den v roce, silvestrovský večer a hrozitánská zima. Padal sníh a stmívalo se. V té zimě a šeru bloudilo ulicemi malé, chudé děvčátko. Bylo bosé a prostovlasé. Když holčička odcházela z domova, měla vlastně na nohou ošlapané pantofle, ale ty jí nebyly moc platné. Byly pro ni příliš veliké, dříve je nosila její maminka.Byly tak veliké, že když děvčátko utíkalo přes ulici vyhýbajíc se dvěma vozům, ztratilo je. Jednu pantofli nemohla nikde najít a tu druhou vzal jeden kluk, který tvrdil, že si z ní udělá kolébku, až budemít jednou děti. Děvčátko šlo tedy dál naboso, nožičky mělo promodralé zimou. Ve své staré zástěrce neslo několik svazků zápalek, jeden svazek drželo v ruce. Dnes pro ni nebyl moc úspěšný den, nikdo si od ní zápalky nekoupil a děvčátko nevydělalo ani haléř. Bylo hladové a promrzlé a vypadalo uboze. Chudáček děvčátko. Ze všech oken zářilo světlo a nádherně to vonělo pečínkou po celé ulici. Děvčátko myslelo jen na to, že je poslední večer v roce, silvestrovský večer. Sedla si do koutečku mezi dvěma domy a snažila se trochu zahřát. Byla jí stále větší a větší zima, ale domů si netroufala jít. Přinesla by nazpět všechny zápalky bez jediného haléře výdělku. Otec by jí nabil a beztak měli doma také zimu. Bydleli jen v malé chatrči, do které foukalo, i když největší škvíry ucpali slámou a hadrama. Droboučké ruce měla zimou ztuhlé. Hořící zápalka by snad trochu pomohla. Snad by si mohla dovolit vzít jen jednu jedinou ze svazečku, škrtnout o zeď domu a ohřát si prstíky. Vzala si tedy jednu. Škrt- jak zajiskřila. Jak krásně hořela. Byl to příjemně teplý plamen, zrovna tak jak svíčka, když přidržovala kolem ní ruku. Bylo to ale podivné světlo. Děvčátku se zdálo, jakoby seděla u velkých železných kamen s lesklými mosaznými držadly a s hrncem a pánvema, které se jen blýskaly. Oheň byl velkolepý a vydával tolik tepla! Dítě se natáhlo k ohni nohy, jen maličko se ohřát. V tom ale plamen zhasl a kamna zmizela. Děvčátko tam přikrčeně sedělo a v ruce drželo zbytek dohořelé zápalky. Škrtla další zápalku, která hořela a vydávala zář a když její světlo dopadlo na zeď domu, stala se průhlednou jako tylový závoj. Dítě vidělo do pokoje, kde byl stůl pokrytý bílým ubrusem a prostřen byl jemným porcelánem. Na stole bylapečená husa, nadívaná švestkami a jablky, což plnilo místnost lahodnou vůní. Ale jaké překvapení. Najednou husa skočila z talíře a kutaálela se po zemirovnou k ubohému děvčátku. Vidličku a nůž ještě zabodnutou ve hřbetě- V tom zápalka zhasla a nebylo vidět nic než hrubou studenou zeď. Škrtla třetí zápalku. Okamžitě se ocitla u nádherného vánočního stromku. Byl ještě větší a krásněji ozdobený než ten, co viděla skleněnými dvěřmi v domě bohatého kupce. Na zelených větvích hořelo tisíce svíček a připadalo jí, že se na ní všechny barevné figurky usmívají. Dívenka natáhla obě ruce, ale v tom zápalka zhasla. Vánoční svíčky stoupaly výš a výš, ale vtom si děvátko uvědomilo, že to jsou jen hvězdy. Jedna z nich padala a udělala na obloze dlouhou ohnivou čáru. ,,Někdo umírá,"žašeptalo děvčátko, protože její stará babička, která jit nežila a byla jediným člověkem, který k ní byl hodný, jí říkávala:,,Když vidíš padat hvězdu, znamená to, že nějaká duše odchází do nebe." Škrtla další zápalku o zeď a ta se rozzářila. Tentokrát vidělo děvčátko uprostřed záře svoji babičku. Vypadala tak mile a tak zářivě. ,,Ach babičko, vezmi mě s sebou!"vykřiklo děvčátko. ,,Až zápalka zhasne, já vím, že už tě víc neuvidím. Zmizíš mi jako železná kamna, pečená husa a překrásný vánoční stromeček." Děvčátko rychle škrtlo zbylé zápalky ve svažečku, protože chtělo být s babičkou coé nejdéle, a ty zářily tak nádherně, že bylo jasněji než za bílého dne. Nikdy předtím se mu babička nezdála tak vysoká a krásná. Vzala děvčátko do náruče a odlétaly spolu v radostné pohodě výš a výš až tam, kde už nebyla zima, kde nebyl hlad a kde už nebylo žádné trápení. Byly v ráji. Brzo v mrazivém ránu děvčátko stále ještě sedělo v koutě mezi dvěma domy. Tváře mělo červené a úsměv na rtech... Bylo mrtvé, zmrzlo v poslední noci starého riku. Novoroční jitro se vzneslo nad jeho malé tělíčko sedící tam se zápalkami- jeden svazek skoro úplně vyškrtaný. ,, Chtěla se jen ohřát." někdo řekl.
Nikdo ale nevěděl, co krásného viděla a s jakou radostí vstoupila se svojí babičkou do Nového roku.

Jenom tak

30. prosince 2006 v 21:07 | Kvítí |  Vejšplechty

Tak mě tak napadá,

29. prosince 2006 v 22:42 | Kvítí |  Žiju aneb poema
kdo z vás je z jižních Čech? =-O
/krom tebe Lenko, o tobě vim ´=D /

Meloun...

29. prosince 2006 v 20:40 | Kvítí |  For a while in a dream of madcaps...
to, co máme v puse na tý poslední fotce sou dřívka od toho melouna.., dybyste nepoznali ×)
To to bylo dlouhý co.. ×) .. ne, to je tim, že ty fotky nebyly publikovatelný ´=D

Fotky z dneška

28. prosince 2006 v 22:33 | Kvítí |  For a while in a dream of madcaps...
A teď moje botky.. ty sem všechny fotila jáááá .. na Lence>>
A toť vše...


A v tomhle já žiju

28. prosince 2006 v 13:15 | Kvítí |  Vejšplechty
sestra-,,A co mi koupíííš?"
mamka-,,Pomeranče kilo.."
sestra-,,Tak ják, mami?"
mamka-,,Já sem ti to snad jasně řekla.. /zadívá se na akvárko/Ježiš ta ryba je snad..."
mamka-,,Ty si snad energetickej upír!"
mamka-,,Terezo, kopni jí už do prdele!"
já-,,Dej tam hlas nebo ti urvu nohu."
TomGarden (04:39 PM) :
prý jsi opilá
Kvítí (04:39 PM) :
nené

Klub blonďatých blogařek

27. prosince 2006 v 15:03 | Kvítí |  Jsem
Tááák to se stalo asi ňák takhle... Zabloudila sem k Blackie na blog a ona tam zrovna zveřejnila svoje fotky.. Byla tam diskuze na téma blondýnky či tak ňák... A já plácla, že bysme mohly založit klub blonďatých blogařek... A "sakra", ono se to nějak chytlo... /hele, že já nějak často používám slovo nějak?/ .. potom se tam dál vinula diskuze a já plácla, že bysme mohly dát na blog svý blonďatý fotky... A druhý "sakra".. Ono se to zas chytlo.. takže...
Tákže.. kdo je z vás eště blond? Já tušim, že Impres, viď?
Jóó... platí to i na ty, co byly blond... ×) ... no.. je to taká kravina.., ale co no.. a jedno z (určitě) mnoha budoucích mott našeho KBB /klubu blonďatých blogařek-kousnu ty, co to budou komolit na klub blbých blogařek.. což teď asi budete, když sem vám to tu nahodila.., ale neměli byste, protože jenom dokážete, že byste z toho neudělali "chytrou stěrku" prostě jenom dokážete, že ste spodina //mluvím k těm, co sou spodinou// no, ta spodina to určitě tady z toho nepochopila, ale co, že.. prostě jednoduše- nekomolte to, je to jenom trapný, nic víc../ takže to
1. motto- Ukažme světu, že blondýny nejsou "hloupý"
A členky? Ty sou tu>>/nevim, jestli sem nějakou nepřehlídla../
+kdokoli, kdo byl blond, je blond.. se může taky zapojit... napište mi do komentů odkaz na článek, kde je vaše fotka a je to... ×)

Fuck you

26. prosince 2006 v 20:02 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Hej, stačí se kouknout, kdy si na netu/icq, ňáký osobní stránky.../, srovnat si to s komentářema a blik, cvak, bum... tralala... Nejsem až tak blbá, jak si možná myslíš, Gogole

Všem

24. prosince 2006 v 9:39 | Kvítí |  Moje myšlenky, moje psaní...prostě já..©
sem složila blbůstku ×) »
Když budeš procházet večer krajinou, uvědom si, že pro dnešek tvé sny nehynou. Když nahneš se a pohladíš sníh, vzpomeneš si, uslyšíš zvonivý smích. Tak zasměj se, pohlaď vločku. Nepomýšlej na odbočku, dívej se jen dopředu, já tě tímhle snem ráda provedu, tvůj andílek Kvítí

Tomuhle se říká...

23. prosince 2006 v 21:22 | Kvítí |  Žiju aneb poema
A mě říkejte, že su ubohá.. Když mi to ani neumíte říct resp. napsat pod vlastním ménem...
Jak chcete, buďte inkognito, ale shut up

Zvláštní...

23. prosince 2006 v 13:18 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Jak se některý lidi dokážou přizpůsobit lidem.. Sou to takový malý opičky.. a v tomhle případě dost ubohý... /+ měla sem chuť vám k sobě přivázat kaničky/
btw...-S Lenkou moc doufáme, že vám to chutnalo ;o) -

Su ustříhlááá ´=D

22. prosince 2006 v 15:57 | Kvítí |  Žiju aneb poema
předtííím
potooom
podbarvený a moje asi pětiletá ofina je pryč ´=D

Kde vlastně teď jste?

21. prosince 2006 v 16:59 | Kvítí |  Moje myšlenky, moje psaní...prostě já..©
Věděli ste, že mozek využíváme jenom na 4%? Nejlepší vědci maximalně na 10%... já to teda nevěděla a jestli to znamená, že sem ňák omezená, přiznávám pak sem teda blbá.....
Kam zmizí těch zbylých 96%? To sou vzpomínky, jak řekla naše češtinářka-,,Uložené tak hluboko ve vaší hlavě, že si je už ani nevybavujete, ale jsou tam. Podvědomé věci, události, na které myslíte.. Ty se potom promítají ve vašich snech. Znáte to, když máte sny, ve kterých se stane spousta nesmyslných věcí? To všechno máte podvědomě zafixované.."
Když se odpoutáte od každodeního rozumu a myslíte bez "následků" vzniknou vážně zajímavý věci..
Co když sme jenom zajatci doby? Co když můžem bejt úplně jiný, kdybysme nebyli naprogramovaní myslet pořád logicky, intelektualně a kdybysme nebyli pořád ve střehu, aby nám nic neuniklo. Co kdybysme se prostě odstřihli, pak bysme byli automaticky považováni za blázny. Ale byli bysme jimi doopravdy? Nebylo by to spíš tak, že bysme se až moc vymykali normálu a proto by se nám automaticky přidělila cedulka-vyšinutý-? Co kdybysme si vůbec nevšímali toho, že jdeme po ulici? Co když jsme zajatci?
A my jsme...

Pro vás ×)

20. prosince 2006 v 21:10 | Kvítí |  Photos

Sem našla...

20. prosince 2006 v 20:15 | Kvítí |  Photos
tak takhle vypadá Lenka, když nemá brejle.. teda tohle dělá.., když nevidí.. udělá ze sebe ťamanku a vždycky tak zvláštně vyhodí hlavu dopředu jakože-,,Ukááá"
sem chytla Ginu, když plazila jazyk ×)
Lenka v parku.. tenhle výraz je vyložitelnej jako:
-,,Tak co chceš?!"
-,,Noooo"
Don spí..

Perlý

20. prosince 2006 v 17:30 | Kvítí |  Vejšplechty
Lenka-,,Dobrý den, máte perly?"
zlatnice-,,A jaké chcete střbírné nebo zlaté?"
Lenka-,,No perlý!"
prodavačka-,,Já vím, ale jakou "podložku pod ty perly?"
Teď přesně nevim, jestli řekla podložku.. tož to je jedno.., ale musela sem se křenit .. nic proti Lenko, to tě šlechtí ×)
Nevim.. dneska nějak dobrej den.. ani nevim proč... snad jenom.. prostě je...
Půl hodinu, přísahám půl hodinu sem škytala.. takže mě buď někdo pomlouval nebo na mě někdo tak nezjištně myslel.., ale.. já se přiklánim k první možnosti.. přestala sem škytat přesně v 14:43.. takže, kdo to byl, ať se přizná ×) no jinak.. jinak... jinak.. Barko, kresli ´=D A pěkně to vystínuj ×)

Slza-Arthur Rimbaud

18. prosince 2006 v 17:24 | Kvítí |  Mysl
Slza
Daleko od ptáků, vesničanek a stád
jsem seděl ve vřesu a pil jsem z malé misky;
dým zelenavých mlh a odpolední hlad
stoupaly v kotoučích z útlého proutí lísky.
Co jsem to asi pil v té mladé krajině
a jilmečky bez hlasů pod mraky, jež se honí;
co jsem pil z čutory nahnilé burgyně?
Nazlátlou kořalku a zpotil jsem se po ní.
Ó, byl bych tehdy byl jako přetržený vích.
Pak bouře měnila nebe až do večera.
Byl to teď černý kraj, jezera, tyče, sníh,
sloupoví pod nocí, jež modrou barvu měla.
Voda se ztrácela v panenském písku stop
a vítr shazoval do bařin kroupy z nebe...
Ó, jen si představte, že jsem jak zlatokop
nedbal už na pití, tak byl jsem mimo sebe!
Máti mi koupila nádhernů knížku ×) -Já je někdo jiný-Arthur Rimbaud
Je k ní nahraná deska.. ty jo.. sem dlouho přemejšlela jestli máme něco doma, co by to přehrálo ´=D a našla.... pěkné, pěkné... rok vydání...1962 doporučuju ×)

Tomu se říká

17. prosince 2006 v 22:31 | Kvítí |  Žiju aneb poema
Gogolovskej komplex, ovšem já ho nevlastnim...