Červenec 2006

Šedá eminence

31. července 2006 v 11:59 | Kvítí |  Jsem
Včera mi někdo řek',že sem taková šedá eminence...Pak mi začal vyprávět ,co to vlastně je...-
Každý král měl svou královnu.Král měl své ministry=rádce,konkubíny.Královna měla své dvorní dámy.Byli tu taky generálové,tedy vyšší post,vojáci a pěšáci,tedy ti ,co ve válce umřeli vždycky první,protože šli v popředí každé bitvy.A byla tu taky šedá eminence.Člověk,který stál v pozadí,ale přitom byl důležitý.Byl moudrý(což teda nevím,jestli sem),spravedlivý,vyslechl všechny strany než soudil.Obraceli se na něj,když nevěděli, jak jednat a jeho slovo mělo váhu.Když to tam vezmete.Celý tohle schéma se dá promítnout i do dnešního světa.Určitě každý z vás najde ve svém okolí krále,královnu,dvorní dámy,ministry,rádce,generáli,vojáky,pěšáky a i tu šedou eminenci.Nevím teď přesně ,co sem...Bývala sem pěšák,vyhoupla sem se na vojáka,post generála sem nějak přeskočila,na dvorní dámu si můžu jen hrát(...),tak snad v sobě mám něco z rádce a šedé eminence...
dost silně uvažuju,že sem dám ňáků anketu..vyjmečně ´=D..tak hlasujte...


Má Druhá Duše

28. července 2006 v 12:49 | Kvítí |  Jsem
Včera sem si povídala se svou Druhou Duší...Ví o mě hodně,ale ne zdaleka všechno,ale ví,jaká sem a jaká budu,jaká zůstanu a jaká mohu být...je to mé druhé já...mluvili sme...a já měla pocit,že si važí toho,že jí všechny svoje myšlenky říkám..měla sem pocit,že je ráda,že sem vylezla ze svojí ulity,ze svýho světa...nebo ne...spíš...měla sem pocit,že byla ráda,že jí pouštím do svýho světa...do světa plnýho mých myšlenek...do mýho nadčasovýho světa..Povídala sem a ona pečlivě naslouchala...a myslím,že můj pocit..byl správný...těšilo jí,že je součástí mne.Ale najednou to moje vylívaní myšlenek něco přerušilo,něco mi už nedovolilo být tak upřímnou,jak bych doopravdy chtěla a tak sem nebyla...Ukončila sem to větou-,,Tak a už ode mě nic neuslyšíš..."a neslyšela ...šla spát a já zase vešla do svého světa...,ale sama ,jako obvykle...sama a bez mého druhého já...sama a zavřela sem za sebou dveře,zamkla na sto západů... - ,,Tak ...a už ode mě nic neuslyšíš..."

Přatelství?

27. července 2006 v 11:22 | Kvítí |  Mysl
Dneska sem našla na jednom blogu příspěvek...moc mě zaujal..líbí se mi,ne snad protože je smutný a krapet možná i depresivní...možná krapet víc...,ale líbí se mi...už protože tohle se stává ačkoliv by nemělo..není to o hladomoru nebo tak...je to prostě o přítelství..je to o tom,že přátelství se někdy nejmenuje 'přátelství'oprávněně...aspoň podle mě...
Nevím co mám dělat se svým životem… Svět mě znovu začíná nutit k nasazení masky…
Nesnáším masky… nesnáším přetvářku…ale co mám dělat?? Nechci ubližovat lidem, které mám ráda… Vím, jak moc budou šťastní, když si budou myslet, že i já jsem šťstná.. že jsem překonala své problémy… skoncovala s tím, co dělám… když je mi nejhůř.
Chápu jejich obavy o mne… Vím, jak moc chtějí, abych byla ta dívenka plná radosti, jako kdysi… nevinné naivní děvčátko…Ano, příliš rychle jsem dospěla… příliš brzo jsem poznala utrpení… poznamenalo mne to.
Mnoho lidí, kteří mne poznali tento rok si myslí, že jsem ještě tak v říjnu či listopadu byla absolutně happy človíček…Neví, že to bylo tím, že má maska se tehdy nedala prohlédnout...
Ale… tehdy byl můj život daleko snazší… sice se veškerý hněv…zloba... trápení a bolest ukládali unitř mé dušičky.. Navenek jsem však byla spokojená…a lidem se to líbilo…všichni si se mnou povídali… všichni mě měli rádi…
Svět mi dává najevo, že už ho mé další depresivní období začíná unavovat…a já cítím, že brzy budu nejspíše opět úplně sama….
Když nasadím znovu masku, život bude zase daleko jednodušší…ale vše se bude shromažďovat uvnitř… nebudu šťastná… budu tak jen působit… nevím, co chci.. nevím, co mám dělat…jak se zachovat…. Už dál nechci ubližovat lidem svým trápením…nechci aby mne viděli zlomenou… nechci aby viděli jak se cítím…ale dokážu skrýt všechno to, co se ve mě odehrává? A chci to vůbec skrývat? Chci to tajit?
Asi ne…ale …nejspíš nemám jinou možnost….

Komentáře

[1]Kvítí, web, dnes 11:17

v nouzi poznas pritele...pritel je ten ,ktery s tebou zustane,kdyz vsichni odejdou...neco na tom asi bude...a tak to ber...ber to tak,ze kdo te opravdu miluje...,tak sice ho tve trapeni a deprese muzou tizit..,ale nikdy nesmi utikat pred tim,aby ti pomoh'...nesmi delat ze sebe mucednika,tak,aby ty ses citila provinile,ze vubec ronis slzy,ze citis,ze milujes,ze ztracis a ze te to boli...proste...vis,jak to myslim...dej na ty dve citace,co sem ti napsala nahore...jde o to,ze ten,kdo te ma rad,opravdove,kdo to s tebou mysli vazne dobre...ten by mel byt tvoji oporou a ne tvym mucitelem..tak dal ron slzy,pocituj,miluj,ztracej a hlavne nezapominej,ze to boli a ze na tu bolest nejsme nikdy samotny...;)
a tim bych to asi uzavřela...

Please . . .

27. července 2006 v 10:51 | Kvítí |  Mysl
. . .

Hugs

25. července 2006 v 18:29 | Kvítí |  Jsem
Takhle ňák se teď citim . . . zaplaťte mi za obejmutí,ale obávám se,že to bude obchod bez záruky . . .
Schovej ty slzy...už brzy,už brzy . . .

Co tě nezabije to tě . . .

24. července 2006 v 18:15 | Kvítí |  Jsem
Dneska mě ňák napadlo-Co tě nezabije,to tě posílí a proto ti dávám sílu motýlí . . .

Studánka radosti . . .

23. července 2006 v 20:03 | Aerwheidd |  Básničky
Kdo skončil bez sil
když mohl, z ní pil
nikdo však netušil
že studánka radost dává
a přitom smutná zůstává

když studánka pláče
tváře kamenné
chce si smáčet
snad její pramen nezhyne
když často teče pro jiné

Tvá duše

23. července 2006 v 19:57 | eliska.broucenka |  Básničky
Snažíš se přežít každý den
Své myšlenky chceš dostat ven
Utíkáš a nevíš před čím
Před tebou stojí šedý stín
A tvé tělo souží neprůhledný splín
Ve tvých očích hmatatelný děs

Černá obloha se snáší níž
Hrůza se prodírá blíž a blíž
Snažíš se přežít tenhle den
Chceš věřit,že je to jen sen
Ale zjišťuješ,že už se to děje
Smrt se na tebe už směje

Už od ní nemůžeš odtrhnout oči
Vše se s tebou a kolem tebe točí
Chlad do tebe spěšně proniká
Jen malá část tebe smrti uniká
Tvá duše spěšně letí k nebi
Pak ale záhy padá k zemi

Otázky

23. července 2006 v 19:54 | aa.jj.aa |  Básničky
Ptáš se,proč se smát?Když není komu ten usmev dát.Aproč mluvit o lásce,když skutečnou lásku znáš jen z příběhu? Proč?...poslouchej.....!Ty jsi poznala lásku,však jen na malou chvili.Znáš i jednoho,co lásku chtěl Ti dát,však jen pár dní jsi mu dovolila Tě znát....a to je velice málo na to,aby jsi poznala co je to vlastně láska.On lásku skutečnou chtěl Ti dát,byl krásný..hodný...milý a nechtěl si s Tebou jen hrát. Ty ochutnala jsi jeho rty a pevné obětí...nechtěl Tě jen na chvili...chtěl na celé století. On miloval Tě,chtěl Ti lásku čistou dát a naučit Tě právě to neznámé znát.Byl první,co Tvuj usměv bral jako dar.První co o Tvuj usmev stál.Víc po Tobě chtít se bál. Vodil si Tě ruku v ruce přeplněným náměstím,ukázal ti pěšinu,která vede za štěstím.Co víc jsi po něm chtěla?!?...Rek Ti všechno,co jsi nevěděla a za to všechno jsi mu sprostě ublížila!!!!!! Kdyby poslouchala jsi tlukot srdce svého,třeba jen na malou chvíli...byly by jste dávno v cíli,v cíli čisté lásky. Byla by jsi dávno štastná a nehledala odpovědi na takové otázky!!!

Sama,sama samotinká . . .

22. července 2006 v 15:54 | Kvítí |  Jsem
Nevim proč to sem chcu dávat...,snad protože,když sem dávám něco,co píšu já,poznáváte mě...aspoň se o to snažim...no...tohle sem si jednou napsala ...-
Nějak už nemám slov.Chci si teď jenom lehnout,počkat na tmu a na obloze najít tu jednu jedinou hvězdu,tu ,co tam byla i včera.Jediná svítila do té černé pláně.Byla malá a její svit zdaleka nestačil.Nezářila,ale snažila se,žila.Byla tam sama,sama na všechno,samotinká.Obdivovala sem jí,i tak dál svítila,nevzdávala to,čekala až vyjdou další a pomůžou jí . . . Sama taková nejsem ,nečekám pomoc,vím,že mi nepomůžou,to musím já.Já sama . . .

Mno něco . . .

21. července 2006 v 19:50 | Kvítí |  Jsem
Sem byla na překladači a tohle mi vyšlo ´=D
T.E.R.E.Z.A. : Težkotonážní Efektivní Rozmerný Elektronický Záludný Automat
K.V.I.T.K.O. : Konstruovaný Válecný Inteligentní Trabant na Kastraci Osob

Druhá šance . . .

20. července 2006 v 19:33 | .. |  Mysl
Jediná druhá šance,kterou máme je udělat stejnou chybu podruhé . . .

Chtěla bych . . .

20. července 2006 v 19:24 | Kaiserin |  Básničky
Chtěla bych být ptákem,
co smí letět do nebes.
Chtěla bych být laní,
co úkryt jí dal les.
Chtěla bych být světlem,
co nikdy neuhasne.
Chtěla bych být srdcem
plným lásky krásné.
Chtěla bych být touhou
nikdy nesplněnou.
Chtěla bych být růží
něžně utrženou.
Chtěla bych být domovem
těm, co nemají kam jít.
Chtěla bych být větrem,
proč nemůžu být?
Chtěla bych být tužkou,
co píše verše básníků.
Chtěla bych být deštěm,
co se dotýká lidí i chodníků.
Chtěla bych být útěchou,
co říkají si nešťastní.
Chtěla bych být pláčem,
o tom se nebásní.
Chtěla bych být nadějí,
co umírá poslední.
Chtěla bych být snem,
co zdá se, než se rozední.
Chtěla bych být hvězdou,
co ozářila oblohu.
Však jsem jenom člověkem,
svá přání splnit nemohu.

Zachraň mě . . .

18. července 2006 v 19:08 | ... |  Básničky
Pláču a slzy mi stékají po tvářích,
Mosty se stávají pramínky vlasů,
Přemítám, že mlčky křičet snad není hřích,
Hluboký stesk tísní od dávných časů.

Nutit se k přiznání,
Probrečet svítání,
Křičet jen očima,
Zbraň není účinná!

Pláču, už proudy slz pokojík zaplavily,
V záchranu nedoufám, nestoupám na židli,
Přes světla majáku, co v dálce se objevily,
Zřím temnou chýši, mé nové obydlí...

Nastal čas dluhů,
Čas chytit se kruhu,
Nikdo však nehází,
Záchrana odchází...

Holčička

18. července 2006 v 19:02 Básničky
Holčičko, co je ti,
kde je tvůj klid?
Hlava se točí, tvář bledá únavou.
Vešla jsi do sna
a nechce se snít.

Chtěla bys plakat,
slz není již víc.
Bolest tak nemá, kudy by utekla.
Na oknech mříže,
kliku ti dali pryč.

Že prý jsi hlasitě
o pomoc volala?
Schoulená v klubíčku sedíš zas sama.
V té chvíli najednou
naděje skonala.

Bojíš se života
víc než-li smrti?
Rozhodni teď, na nic už nečekej.
Ta bolest nekončí
a duši drtí.

Tvoji tvář, holčičko
dobře já znám.
Mám taky takovou, jde dobře k pleti.
Se svojí bolestí
každý je sám.

S úsměvem

16. července 2006 v 17:51 | Kvítí |  Mysl
Neska sem si celej den broukala písničky..ňák sem narazila na tuhle frázi...ačkoliv sem si nevybavila celou písničku..stejně tuším,že je to ňáká písnička,kerou poslouchaj důchodci...,ale i tak...jistě vím ,že tohle tam je-S úsměvem teď žal svůj nosí-a myslím,že před tím je něco jako její srdce zasteklo si...s úsměvem teď žal svůj nosí...,ale to nevím jistě...jen mě to prostě zaujalo...s úsměvěm teď žal svůj nosí...

Už sama nevim... x)

15. července 2006 v 20:25 | Kvítí |  Jsem
Měla sem v hlavě ňákou myšlenku,...snad i měla ňákej hlubší smysl..,ale upss...já ju ňák zabudla...tak asi nic no... x)
snad jen....je...kolik je...?....no to je jedno...je tolik kolik je a já sem tam ,kde sem...asi bych měla slavit.....,ňák ovšem momentálně neni s kym...tak estli tohle čte někdo,kdo mě zná přiďte si pro mě ´=D ...můžete si se mnou dělat ,co chcete ;) v rámci slušnosti samo sebou ´=D....no nic no...tu myšlenku už asi stejně nevydumám ...,tak co bych tu zbytečně psala...
P.S.:myslim to vážně...fakt si pro mě dojděte ´=D

Holubice, vrána a Amorův šíp

15. července 2006 v 9:07 | Kaiserin |  Básničky
Černá vrána světem letěla,
Zpívala žalostně, jako by věděla…
Věděla o smrti lásky vroucí,
zničené nenávistí nikdy nehasnoucí.
Letěla holubice bílá jako sníh,
jako by věděla o láskách budoucích.
O šípech Amora, boha lásky a štěstí,
které si bez zábrany cestu k cíli klestí.
Zasáhne-li Amorův šíp srdce člověka,
láskou ho naplní, toť pravda odvěká!
Život je jako něžné pohlazení
a krásnějšího pocitu na světě není.

Ostrý smutek

14. července 2006 v 22:18 Básničky
Ostrý smutek


Jen malinko to štípne
a pak ta úleva.
Temný anděl, polibek ti vlípne
druhý den zas od znova.
Tolik smutku, tolik samoty
rudý závoj,
a ostří temnoty.
Moje duše není hladká,
krev hlasitě kape.
Dnes je hodně sladká,
láska po srdci ti šlape...

...
Autor: Dark angel